Ano, je to tady znovu. Poslední den v roce = pravidelné roční shrnutí. Možná by stálo za pokus založit samostatnou sekci, která by obsahovala pouze silvestrovské žvásty. Anebo popohnat Altaira, aby nahodil archiv:-)
Co se týče shrnutí roku minulého, obsah již naznačil perex. Končí mimořádně, ale opravdu mimořádně zkurvenej rok a nejhorší je, že další bude možná ještě zkurvenější (to abychom zůstali nohama na zemi:-)
Byť jsem měla krásný finovský podzim a výbornou třídenní zahraniční dovolenou, zbytek roku bych nejraději vymazala (i když tak hezky začal). Počet dní, kdy jsem se probudila otrávená dřív, než mě něco otrávit stihlo, byl letos extrémně vysoký, a nocí, kdy mě deptala vlastní nepovedená existence, také. Ano, jsem si vědoma faktu, že bědovat nad životem v bezpečí střední Evropy je rouhání, i že skutečné utrpení vypadá jinak, ale když už není čím nakopnout duši a všechno je skrz na skrz prožrané stresem... Nebaví mě to. A stresu bylo letos požehnaně (stres je totiž největší kámoš, spolu s depkou).
Popisovat pohromy snad ani není třeba. Ta největší se fackuje navzájem, protože nepřát někomu štěstí, i když na úkor něčího neštěstí, prostě není vnitřně košer, stejně jako nedokážu určit, jestli je zrovna teď košer se zdekovat. Potřebovala bych vědět, co bude, abych se konečně rozhodla správně, protože tohle umění rozhodovat se jde zcela mimo mě.
V předešlých silvestrovských žvástech jsem shrnovala nejen neúspěchy, ale i jejich opaky, asi abych měla na co být hrdá. De facto bych měla být spokojená, protože loňské předsevzetí a plán zněly jasně: závodit, zlepšovat se, postoupit o stupeň výš, klidně na úkor všeho ostatního. A ono to přesně tak bylo, takže bych vlastně měla být spokojená a šťastná. Akorát že nějak nejsem (zřejmě toho pozitivního bylo opravdu mnohem méně než negativního).
V závěru mého elaborátu, který je úžasně politický (mnoho řádků o ničem), bych chtěla poděkovat lidem, kteří se mnou sdíleli hlavně ty hnusné momenty. Kromě manželky, která toho letos nasosala opravdu dost, bych ráda sólo zmínila i mého nynějšího jediného živého kamaráda Frosta, který mě příjemně vytrhává ze splínů, a v neposlední řadě bych ráda poděkovala Nastíkovi, za obětavou pomoc v krizových měsících osiřelého zemědělce. A rovněž Faladě, za mnoholetou podporu! Protože bez vaší pomoci by ten rok byl ještě zkurvenější a já si toho opravdu vážím.
No a nejčerstvější stres, pocházející z firemního večírku mého bývalého pracoviště. Do prvního jarního dne si musím najít chlapa (tohle mi nařídili). Nějak jsem nedostala příležitost jim oznámit, že mám černobylskou manželku...:-)
draace
A bude hůř.
Nikdy jsem z budoucna neměla takový vítr a Mayové a jejich proroctví v tom fakt nejedou:-)
A příští rok?
Kéž by proběhl jako s Finem v září. Víc ke štěstí nepotřebuji.
