Hodinky jsou téma, které řeším již několik let.
Zhruba před dvěma lety jsem usoudila, že by možná nebylo úplně od věci hodinky vlastnit, protože muset kvůli času vytahovat mobil je vopruz. V tomto momentě však má užitečná myšlenka pokaždé zmizela v propadlišti dějin, a tak když jsme se vloni po dlouhé době viděly s Kay a ona tam plonkové reklamní hodiny měla, udělalo mi jejich přisunutí ke mně obrovskou radost.
Hurá, draace má hodinky!
Věc však měla jistý háček a tím byla baterie, protože baterii si do hodinek musíte opatřit sami. A stejným způsobem dopadly i hodinky získané v tombole plesu, kdy otázka rodičů „a nechceš hodinky?“ ve mně automaticky podmínila odpověď „ano, ráda, děkuji“. A tak jsem měla hodinky dvoje, obě bez baterie.
Zde bych ráda podotkla, že plán jsem mívala geniální: až půjdu z práce, zatočím za zatáčkou doprava a u Vietnamců se na baterie zeptám. Ovšem jak už to bývá, skutek utek, a to jsem hodinky nosila s sebou v batohu! Udržet tuhle myšlenku se ukázalo coby nadlidský výkon, trvající minimálně rok, a tak když se děti dnes ve stáji bavily na téma „hodiny – Vietnamec – baterka“, neváhala jsem a preventivně jsem jim šoupla oboje (co kdyby náhodou do jedněch baterii neměli).
Výsledek akce mi připravil největší překvapení tohoto měsíce, protože děti (musím si tohle označení užívat, protože Ivě termín „dítě“ v červenci skončí) mi přinesly hodiny troje. Jakože troje funkční. A že do mých dvou hodinek baterie Vietnamci měli, a že hodinky už jdou, a že ty třetí – krásné a modré – že mám jako dárek. Kdyby se šok z dojetí dal krájet a vážit, můžu ho z fleku prodávat po kilech!:-)
Nestává se mi moc často, že by mi došla řeč v momentě, kdy je prostě nutné cokoliv říct. Konsternovaná jsem byla nadoraz a dokonce jsem si odpustila i kecy typu „takže když vás příště pošlu rozměnit stovku, tak mi přinesete dvě?“
A tak mám troje hodinky. Heč!
draace
Celý večer jsem strávila snahou je nařídit úplně stejně, aby tikaly ve stejný moment.
Bohužel ty černé mi to pokaždé zkazily, protože ten pidi šroubeček se nechtěl dát zašroubovat, a baterka pokaždé vyskočila.
Ale já to dokážu!:-)
A za dáreček ještě jednou DĚKUJI, tohle byla opravdu bomba. I slzu klidně pustím:-)
