Těšila jsem se, jak sem napíšu, že už je mi dobře, ale začíná mě svinsky bolet v krku. Takže nic:-)
A také jsem se konečně probrala většinou svých samolepících papírků. Pro neznalé problematiky samolepících papírků: jsou to přesně ty papírky, na které my – psavci – zachycujeme nejen to, na co bychom neměli zapomenout, ale i myšlenky, které by se daly použít (a nejen v blogu). Koneckonců přesně takhle nás to učili, lektorka nás doslova nabádala k zápisníku vedle postele, protože nejlepší nápady údajně přicházejí v noci.
S kvalitou nápadů přicházejících v noci zkušenosti nemám, ale faktem je, že zápisník číhající vedle postele by mohl být úžasným záznamníkem snů. Tedy alespoň v mém případě ano, protože sny mívám naprosto fantastické a autentické, a nejednou je jejich obsah natolik výborný, že prostě nelze nepodělit se o něj s důvěrnými osobami. I na samolepících papírcích se leccos našlo a nad některými sny (byť nedávnými) jsem se s odstupem několika týdnů nemálo pobavila. Třeba zrovna sen s Elijahem, kterého potkala na Václaváku, na psycho-dlažbě. Vzhledem k faktu, že se mi dařilo ho potkávat i v reálu, mi to ve snu až tak divné nepřišlo, a samozřejmě mi neušlo, že se panáček snaží zmizet. A tak jsem mu pomohla, za rukáv jsem ho zatáhla do stojanu s oblečením, proplížili jsme se skrz nějaký obchod a zadem utekli. A šup do tramvaje. Hlavně nenápadně! Živě si pamatuji, že to mělo jet přes Lazarskou a na Lazarské rádi číhají revizoři, takže jsem se hekticky snažila skrz mobil koupit dvě jízdenky a čím jsem byla nervóznější, tím víc se mi odeslání SMS nedařilo. Prostě únosce za všechny prachy, a nejvíc bylo, když mi došlo, že se mi to nejspíš zdá, protože jsem s úlevou strčila mobil do kapsy a zahřálo mě, že se mi vlastně nemůže nic stát. Taková úleva!
Ale tak hlavně, že jsem ho zachránila, byť netuším, před čím.
Další celebritou, zapsanou na samolepícím papírku, je Loeš, jak jinak. O nich třech se mi zdává pravidelně (většinou když zaspím a do postele mi začne hrát Ranní show), ale tohle mě zazdilo, protože jsme s Loešem z Nuseláku shazovali malinký parašutisty, a on se mě tam zeptal „Kdes sakra byla, když jsem byl ještě mladej a mohl jsem randit?", na což jsem mu já popravdě odpověděla "šikovně schovaná". Ani nevím, jak se na to tvářil, ale pamatuji si, že ty padáčky byly růžové, a když figurka parašutisty dopadla na auto, tak kousek pochodovala:-)
Ovšem nejvíc ulítlé sny mívám na téma „intr“. V posledním introvém jsem bydlela na pokoji s Ivou (naše dítě od koní) a snažila jsem se v něm uklidit neskutečný bordel, hlavně naši společnou skříň, která byla plná příšerných cetek, které Iva zrovna vyhrála v parkuru, a vévodil jim maják. Maják hrál ve snu poměrně důležitou roli, ale i kdybyste mě teď chtěli zastřelit, už si nevzpomenu. Ale možná bude vědět Iva, protože jsem jí ho zatepla převyprávěla ve stáji.
A o čem se mi zdává nejčastěji?
Můžete hádat:-)
draace
Malá nápověda: není to ani trochu sprosté.
A není to ani Jean-Marc Barr zamlada:-)