Svatý Martin měl přijet na bílém koni v pátek, ale protože šlo o pracovní den, jal se jeden ze zdejších hotelů uspořádat show v neděli. A dobře udělal, protože jestli jsem se něčeho velmi obávala, tak historického kostýmu, který nepůjde navléknout přes zimní bundu, a netřeba dodávat, jak mrazivá, sychravá a všeobecně krutá zima byla v pátek (v sobotu taktéž).
Původně měl svatého Martina nosit Fin, coby kůň bílý, ale vyskytl se organizační problém: můj šmatlavý okovaný kůň na dlažebních kostkách jedině s jezdcem do 75kg (byť šlo o objetí náměstí a účast v nedlouhé divadelní inscenaci o svatém Martinovi), zatímco majitel hotelu Martin váží podstatně víc. Pak to vypadalo, že svatého Martina budu muset dělat já, aby mohl bílý kůň, protože lehkých Martinů ochotných jet na koni před lidmi bylo nula. Poté jsme lanařili Martiny (ženy), aby to bylo aspoň napůl, co se týče jména, a nakonec to samozřejmě dopadlo úplně jinak. Majitel hotelu Martin přijel na skorobílém koni, který ho nejen v pohodě unesl, ale zvládl i ryk a hukot armády za zadkem, a všichni byli spokojeni.
I já, protože po poledni svítilo sluníčko. Nebylo třeba kostým navlékat přes zimní bundu, stačily kamaše a rolák z moiry, tenké rukavice a pořádně teplé boty. Skorobílý kůň divadelní inscenaci v pohodě ustál, což ve mně podmiňuje klást si otázku, jak by se s tímhle vypořádal Fin:-)
I když Fina bych pravděpodobně přivedla na sobotní generálku, aby se otrkal, do tohohle bych bez zkoušky nešla.
Každopádně akce naprosto výborná. Jen škoda, že můj kůň musel pod sedlo, takže jsem se nemohla zdržet déle a užít si jarmark, svatomartinskou husu a tak.
draace
Kátě děkuji, že změnila trasu návratu a dělala mi společnost.
Protože já byla na samém dnu sil, ze soboty:-)