Hrníček s kravičkou bohužel nebyl jediným kravím zážitkem, který jsem si dnes přivezla domů.
A když jsem u focení hrníčku mobilem nadávala, že s sebou nevleču foťák, netušila jsem, jak hodně mi tenhle fakt zhořkne během cesty.
Jelikož mi za pár dní vyprší in-karta, jezdím pilně s českými drahami. Krávy v ohradách u kolejí nebývají výjimkou, ale tohle mělo grády: bylo jich strašně moc a kráčely všechny jedním směrem, po úzké vydupané cestičce. Vesměs šlo o skot krémové barvy, takže žádná strakatá, hnědá apod.: jedna kávová kráva za druhou, kráčely rozvážně za sebou. Občas šly dvě vedle sebe, výjimečně i tři, ale většinou po jedné a tahle nudle se dala do pohybu, když vlak zatroubil. Krávy se rozklusaly, některé i cválaly, a délka té kolony byla neuvěřitelná. A to už jsem nadávala, že nemám foťák: úžasná scenérie v povodí řeky Střely.
Kdybych bývala byla tušila, čeho budu svědkem poté... Co vlastně přinutilo stohlavé stádo k tomuto přesunovacímu manévru? Traktor. Před kolonou těch krav jel svým tempem traktor, za ním horal plný sena, a délku za traktorem vůdčí kráva udávající rychlost: když ona usoudila, že seno jede moc rychle, naklusala, a stádo za ní ji ihned kopírovalo. Bylo to naprosto úžasné! Ekipa krav byla dlouhá přes kilometr, takže vlak ji míjel dobrých 5 minut, než ji předjel, a za tu dobu bych měla fotek...
Fantastická podívaná. Jak cupitaly po té úzké cestičce, jedna za druhou... Dlouhatánská kávově zbarvená nudle z těl zvířat a před nimi hrkal traktor. Tohle by američani vyráběli na počítačích, a stejně by to nebylo ono... Nádhera. A mít s sebou foťák, nejspíš bych z vlaku vypadla za jízdy.
draace
Jinak na konci pastviny čekala na stádo masivní železná ohrada, takže šlo o manévr vlákat stádo dovnitř a zavřít.
Jen mi není jasné, jak se tam mohly vejít... krav bylo minimálně sto.