kapitola druhá
o naší Velké Pardubické
Velká Pardubická se totiž táhne celým mým životem. Jako spratka blbnoucího po hajtrách mne všechno koňské přitahovalo, a můj tatínek (dlouholetý pardubický občan) nikdy nezapomněl v onu druhou říjnovou neděli pustit druhý program Československé televize. Bude to znít divně, ale u přenosu z Pardubic se scházela celá naše rodina; den Velké Pardubické byl vždy dnem svátečním.
Tím pádem jsem zcela určitě byla svědkem ohromujících výkonů ryzáka Sagara, čárajíce prstíkem po obrazovce v radosti, že je tam herka (teda vlastně koníček tehdy:o). Matně si vzpomínám, jak maminka naplno fandila Erotovi, aby v očích veřejnosti nepříliš oblíbený ruský účastník poté vítězně proběhl cílem. Prostě jí byl sympatický, nezávisle na tehdejší nechuti ke všemu, co jen zavánělo Sovětským svazem.
Můj první tip na vítěze byl Festival. Těšila jsem se na Velkou, klepala jsem se nedočkavostí, obrázek Festivala vystřižený z Mladé Fronty jsem si pěkně vystavila v pokoji... A že je to můj favorit, kterému budu už jako velká holka:o) já fandit. Tipování výsledků dostihů už tak nějak do naší rodiny patří, v době nedělí trávených na dostizích ve Dvorech se z nás stávali hazardéři. Neuvěřitelných výsledků dosahovala maminka, která sázela především na bázi čisté sympatie (aneb kdo se jí nejvíce líbil v paddocku), a odvážela si slušné provize od outsiderů. A "kostkovaný" Festival s panem Vozábem v té Velké Pardubické opravdu zvítězil. Dodnes si pamatuji na velká písmena titulku z novin "Štěstí má jméno Festival" (nebo tak nějak). A od té doby jsem s Velkou Pardubickou nerozlučně spjata.
Jediné, co mi po letech přijde nezvyklé, jsou barevné fotografie. Většinu ročníků jsem prožívala u televize černobíle, a dost těžko se mi to tráví; včetně éry slavného Železníka. Barevnou televizi jsme pořídili později, prvním doma barevným vítězem se nečekaně stal poslední "československý kůň" Quirinus.
Pokračování příště... muhehe
Daja Swito
rozvzpomínanááá....
Velká Pardubická 1988 - Taxis
veprostřed ryzák Železník, po jeho levici tmavá Orka.
Orka dostih nedokončila kvůli prasklému třmenu, ale tato jedničková kobylka se proslavila mnohem později, bohužel však svým katastrofickým stavem v domovské stáji po pádu železné opony a následné privatizaci.
Pohled na trpící zuboženou kobylku pokrytou plesnivějící srstí, místy až na živé maso, mne bude s největší pravděpodobností strašit až do smrti. I takhle bohužel končí kdysi slavná jména Velké Pardubické.