Já to říkám pořád, že huntovat tělo fyzicky se má až v druhé půli dne, protože jakmile se servete dopoledne, zbytek dne je optimální pouze k čemu? K filmožraní:o)
Vezmu to hopem:
Hunger: děj odehrávající se v kriminále, aneb političtí vězni (IRA) v base. Neviděla jsem ani půlku, nechytlo mě to. Čekala jsem, pilovala jsem si nehty, přetřídila samolepící žluté papírky... Mezi pasážemi, kde se něco děje, jsou dlouhé, nic moc neříkající vleklé mezery, a především mě neskutečně iritovalo chování těch zavřených, což nejspíš neodpovídá autorově záměru. Ať se na mě režisér nezlobí, ale pokud mám jakožto divák sympatizovat s odsouzenými, tak ať se nechovají jako... dobytek je slabé slovo. Pohled na nahaté chlapy fajn, pěkná těla, žádné špeky, ale jinak off.
The Escapist: opět věznice /tentokrát útěkáři/. Opět vleklý začátek, který horko těžko slepoval děj, protože divák si k postavám udělal vztah až mnohem později. Film graduje až v úplném konci, ale bohužel v čase, kdy už je tak nějak pozdě. Než se zorientujete a poskládáte mozaiku, tak budete čekat, čekat a čekat...
Outlander: Vikingové, hrdina z budoucnosti a vesmírné monstrum. Tahle kombinace zavání buď průserem nebo excelentní podívanou: na/ne/štěstí ani jedno. Nudit se nebudete, obsah svižně odsýpá, ve filmu se takříkajíc pořád něco děje a rozpírají se i mezilidské vztahy, nejenom boj s krvelačným netvorem. Ale s tímhle tématem by se dalo udělat mnohem víc. Film by pak nepůsobil jako odvar jemu podobných, a finální scéna, kdy se bestie drží Kainana, mi položila otázku, jestli Kainan na pokraji sil stvůru nezachrání, aby si vzápětí padli do náruče a vše si odpustili... Zpracováno důstojně.
Personal Effects: další táhle dlouhý rozjezd, ale k lepšímu, ještě lepšímu a nejlepšímu. Sice bylo od počátku jasné, jak „to“ mezi „mladým“ a „starou“ dopadne, ale v provedení, které chytne a nepustí, obohaceném pořádnou dávkou emocí. Určitě stojí za shlédnutí, podloženým ne-barvami a křehkou podobou lidskosti a bytí.
The Day The Earth Stood Still: remake filmu padesátých let. Ale nepříliš vydařený: z hlediska efektů filmu opravdu nelze nic vytknout, této renovace se tvůrci zhostili na jedničku. Ale děj je unylý, napůl uvařený, nepřesvědčivý. I na ztvárnění přemýšlení je potřeba akce, zatímco tohle nabízí alternativu „asi to nějak dopadne, a asi dobře“.
Passchendaele: Jak mám být soudná ohledně válečného filmu, ve kterém hraje můj oblíbený Kanaďan Fraser?:o))) Tak jsem si ho konečně užila nedabovaného, příjemně staršího (ač nevypadá), a vypadlo z toho slušné deja-vu. Napíši pouze „film se mi líbil“, a odpustím si komentář ohledně věrohodnosti Michaelova posledního hrdinského činu. Konečně bitva I. světové války ve skutečných sračkách: tohle bylo naopak přesvědčivé až moc.
draace
Večerní Stardust very, very, very cool.
Miluji pohádky, a tohle jsem si užila se vším všudy.
Ano, jsem infantilní, a ráda budu nadále. Muhehe.