- že jsem na vlastní oči viděla, co se stalo, protože jinak bych dětem ani za mák nevěřila. Koneckonců doteď nechápu, jak se čudle tohle povedlo.
- že se mi magor pes zrasil týden před závody, takže mohu odpočívat doma s pocitem, že bych tak jako tak nikam daleko nemohla.
- tedy aktivně odpočívat. Protože když vám dítě vrátí podsedlovou dečku s dotazem „a mám ji vyprat?“ a vy odpovíte „nemusíš, já jsem ráda, že mám aspoň něco bílého k bílému prádlu (aby pračka byla aspoň z půlky plná), a pak pět minut před ukončení praní prádla bílého váš zrak spočine na špinavé bílé podsedlovce pověšené u koňské bundy, tak asi je fakt něco špatně i v rámci „odpočívání“:-)
Ale co; hlavně že už černá potvora pije, žere, čurá i se*e. Všechno ostatní je podřadné. A všem, kteří mi s ní pomáhají, děkuji, a děkuji i Móně, že mi ji autem přivezla až domů.
draace
A nejvíc bych měla být ráda, že mám bordel kolii, protože nevím, jak bych já nosila ze schodů plemeno těžšího rázu:-)
A asi by nebyl od věci krátký popis maléru: dítě hodilo smečce psů klacek (aport). Ze skupiny tří psů ten můj dostal klackem do hlavy (lehký otřes mozku), pak ho do sebe nabodl (díra v držce) a ještě byl převálcován dobrmanem (těžké zhmožděniny krku a lopatky). Neboli bebí „tři v jednom“. A aby toho nebylo málo, úraz a s ním spojený šok prodělal zhruba dvě minuty poté, co vylezl z řeky, kdy teplota byla asi dva nad nulou.
Prostě kdo umí, ten umí.
