o snech (part I)
Jelikož s největší pravděpodobností nebudu od středečního večera na příjmu, napadlo mě sem s předstihem nacpat několik příspěvků na téma „moje sny“ (ano, blog opravdu zobrazuje články dle pevně daného data a času, tak abyste měli co číst, než se vrátím:o). Libové téma… muhehe…
Tohle je totiž jedna z mála výhod mých fantazijních pochodů: mám natolik živé a natolik barevné a natolik autentické sny, že leckdy si ráno nejsem jistá, zdali se „to“ událo anebo nikoliv. Nejednou jsem procitla s pocitem zbohatlíka, taková rána bývají krutá. Dalším extrémem jsou sny sprostoidní: s kým vším já měla ve snu poměr anebo věci s tím související, to by se asi všichni ti, kteří znají míru mého (ne)vkusu, potrhali smíchy. Ve valné většině případů „no jak jsem jenom mohla...“:o)))
Častá to reakce.
Zrádnost mých snů spočívá i ve faktu, že ne všechny si uvědomím hned po probuzení, většina z nich se během dne postupně vybaluje, asi jako když policajt kousek po kousku skládá složitý kriminální případ. Jen s rozdílem, že jemu se ve finále neprotočí panenky a zoufale nezaskučí „no to snad neee??“
Každopádně je zajímavé, že poté, co se mi o konkrétní osobě zdá, se mi k ní i rapidně změní vztah (třeba Loeš, na kterého jsem svého času bývala absolutně vysazená). Jestli i takhle funguje podvědomí, že jsme jakože spolu něco prožili, těžko říct. Vím, co vás teď napadlo jako první: SEX. Hehe, vedle jak ta jedle. Nejbáječnější zážitky totiž nemají s porno orgiemi pranic společného. Zrovna s Marešem jsme na jakémsi rautu cosi zuřivě šněrovali pod molem (škoďárny mě baví) a svítili jsme si kapesními baterkami, které jsme svírali v zubech, a to aniž bychom se znali jménem, pouze jsme na sebe přes baterky mumlali. On že z toho asi bude mít doma průser, jestli nás tam načapou, a já odvětila, že to je prd proti tomu, co bych si vyslechla já, zarytá antifanynka kožichů a marešosongů, kdyby tahle idyla nazítří vylezla v Blesku. Jo, štípla jsem ho do zadku, bo jsem věděla, že s pusou plnou baterky je bezmocný.
A takový Vinnetou, který vaší mamince ukazuje, kterak správně sekat kosou, a ještě je v indiánském mundůru a na vaší! zahrádce, to je ten správný sen, u kterého stojí za to se tetelit blahem. Jasně, bylo mi asi sedm, ale dodnes si na tu emoci pamatuji. Stejně tak Terence Hill, kterému jsem ukazovala naši základku a který se mnou jakože kámošil a já vám byla tak důležitá, přede všemi (heeeč!), že jsem patrně již nikdy víc důležitější nebyla. Mno, kovbojskými a indiánskými motivy jsem trpěla dlouho, až do puberty. Pak už i iluze nabraly jiný rozměr, hahaha.
Jeden z naprosto luxusních snů se mi zdál vloni (předloni?), jednalo se o děj s Rimmerem z Červeného trpaslíka. Vzpomínám si, že jsme snad byli v „Kosmiku“, já, Rimmer, Lister a kocour, byl to dlouhý příběh plný různých zápletek (ano, žádný sex:o), a že jsme se excelentně pobavili. Z téhle noční emoce jsem byla vychechtaná i nazítří. Ten sen jsem někomu z vás popsala do mailu, a jménem všech pravidelných čtenářů toho blogu vás prosím o přeposlání k autorce… Já ho nemůžu najít. Snad nejsem jediná, kdo skladuje maily.
Daja Swito
Příležitostný insomniak i spavec v jedné podobě.
Sny prý odrážejí duševní touhy z těch nejzazších částí mozku.
Nevěřte tomu, protože jinak jsem násilník anebo pošahanej magor.
Teď ale co je horší? Muhehe:o)