Původně měla být pointou předešlého blábolu vzpomínka na Letopisy Narnie, ale jak už to bývá, téma se většinou zvrhne. Utěšujícím je pouze fakt, že neudržet myšlenku není taková tragédie, jako neudržet moč, ale pro jistotu honem rychle zpátky k Letopisům!
Knížky výborné.
Nebyly tlusté, psané na míru dětem (stejně jako Tolkienův Hobit, který mě bavil nepopsatelně, zatímco prokousávat se textem Pána Prstenů už bylo docela náročné). Televizí proběhl i anglický TV seriál, ale dívání jsem vzdala v momentu, kdy na scénu přišel umělý Aslan (příšerněji televizně ztvárněná už byla opravdu jen Alenka z Planety země, resp. ta věc, co měnila barvy... Indikátor?... Ano, vím, neodbíhat od tématu:-)
Každopádně zvědavost týkající se filmové podoby Narnie v době, kdy v kinech burácela největší epická scéna Lord of the rings, neuhasitelná. Notabene když se kus natáčel v ČR:-)
U prvního filmu jsem v kině usnula, a když jsem procitla, bylo po bitvě (naštěstí jsem si pamatovala z knížky, kdo vyhrál:-). Na další část Letopisů, ve které mě nejvíc chytil za srdce pádící frís, kterého nemohli dohonit asi-vollbluti (přeložím do srozumitelštiny: asi jako kdyby majestátný labrador hravě utekl pronásledujícím chrtům), jsem do kina vyrazila plně odpočatá a vyspaná, aby se nekonalo dřímající faux pas. Čas letí a do kin se chystá vstoupit díl třetí.
A po dnešním pečlivém shlédnutí jedničky si kladu otázku, co by s tímhle tématem provedl Ridley Scott. Prostě mi přijde, že fantasy filmy už ze stínu Lord of the Rings nevystoupí, že už není nic, co by šlo na plátně ztvárnit „jinak“, či nedejBože „líp“.
Ale do kina se těším, protože mě fantazy baví, a Wunderkind od Alanis M. mě dneska dostala naprosto nejvíc. Muhehe.
draace
Alenka z Planety Země (Kir Bulyčov), Alenčiny narozeniny... Knížky s geniálními ilustracemi.
Ale jak se, sakra, jmenovala ta třetí?