Ilustrace Jiřího Kalouska z knížky Ronja – dcera loupežníka (Astrid Lindgrenová).
A proč zrovna tahle ilustrace?
Protože jsem během dívání na film vyslovila polemiku, že tahle scéna je „nejvíc“ a že mám nejapný pocit, že je autentická s ilustrací v knížce. A nejapný pocit se nemýlil. Ony ty vzpomínky ukryté v nejhlubších částech mozku mívají většinou pravdu, stejně jako v případě nahatých loupežníků.
Tuhle knížku považuji za skvost. Není sice obsáhle propracovaná jako děti z Bulerbynu (a že tu jsem nadšeně četla nesčetněkrát), ale oproti reálným „Dětem“ je Ronja mnohem poutavější. Fantastický svět plný kouzelných bytostí, život bok po boku s přírodou a především střet dobra a zla. Příběh, který chytne za srdce nejen děti, ale i dospělé, a pro mě jedna ze srdečních záležitostí spojená s dětstvím, kdy nám právě tuhle knížku nahlas předčítala sestřenka. Co na tom, že jsme byli těsně před pubertou, a předčítání Ronji jsme během ponocování střídali s drsným Pánem Much?:o)
Zjištění, že film není o nic horší než literární předloha, mě nesmírně zahřál na duši. Filmová verze se drží té literární zuby nehty, a přesto je výtečná, lze se na ni dívat dokola a neomrzí. Neztratilo se nic z okouzlení, které na čtenáře dýchalo ze stránek knížky, a to aniž by jedna jediná minuta spadla do kýče.
Miluju to, obojí. A dívání ve dvou tuplem, notabene když společné sledování evokuje k vyslovování pradávných vzpomínek, mezi které patří i nahatí loupežníci ztvárnění kresbou Jiřího Kalouska, v porovnání s reálnými mužskými zabíranými bez cenzury:o)
draace
Po-po-po-po-potvůrko podivná!
Jestli máte někdo DVD, s Ronjou, sem s ním.
Nic proti VHS, ale když není na čem si to pouštět... Muhehe:o)
