Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře, Vyzdobené sluníčky přímo od malíře
Cukru na pět hromádek, čtyři knížky pohádek, Dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky
Maloval jsi obrázky dlaní horkou od lásky, Chroupali jsme oblázky jako oplatky.
R: Žádné auto v garáži, jenom pevná zem, Stávali jsme v pasáži frontu na podnájem
Chodili jsme do Šárky, kupovali polárky, Šetřili jsme na dárky malé jako svět
Svoji lásku na klíčky zamkli jsme si za víčky, Nosila jsem střevíčky sedm krásných let.
2. Přešla léta talířků, přišlo stoupání, Bylo více halířků, méně milování
učil jsi mě uhýbat, příliš často nelíbat, Já jsem chtěla kolíbat, tys chtěl dobýt svět
Maloval jsi obrázky, krásně, ale bez lásky, Bez pláče a nadsázky, studily jak led.
R: Krásné auto v garáži, přepychový byt, Dovolené na pláži, touha mít a dobýt
lůžko v bílém empíru, všechny šaty na míru, Úspěch výšky Pamíru, dobře jíst a pít
V noci dlouhé čekání na něžnost a vyznání, Láska není k dostání, láska musí žít.
R: Já vím, teď mi řekneš, že se vůbec nic nezměnilo, že prostě přišlo to, co jsme si kdysi dávno vysnili
Ale to ne! Tohle jsme přece nechtěli!, Vždyť my vlastně tu naši lásku den po dni prodáváme za úspěch. Za nový koberec do předsíně... Za novou značku auta... Za exotické diapozitivy naší báječné dovolené.
Proč mi někdy nekoupíš třeba polárku?
3. Nač je lásce velký sál, slavné mávání, Když nám v dlaních nezůstal klíček k milování
čím jsou šaty z brokátů proti vůni akátu, Čím jsou barvy plakátů proti sněženkám
Maluj zase obrázky dlaní horkou od lásky, Ať jsou radši oblázky z toho, co teď mám.
R: Ať si auto z garáží kdo chce odnese, Ať jsme místo na pláži v Šárce nebo v lese
Ať mám zase hrníčky vyzdobené sluníčky, Ať nás nesou koníčky, kam, to dobře víš
Ať se naše prstýnky nepřemění v vzpomínky, Ať máš v očích plamínky, když mně políbíš.
.
.