Že mě ten pes včera rafnul, cítit samozřejmě bylo, a kecala bych, že mi šokem nespadla čelist; minule bezprostředně po zahryznutí do kotníku (naštěstí skrz masivní goretex botu, takže pouze roztrhnuté gatě) majitelka prohlásila „no ona má štěňata, tak hlídá“. Teď nevím, jestli mě rafnul pes nebo fena, neznám ani důvod včerejšího útoku: nicméně mé překvapení doma, když jsem svlékla tlusté bavlněné punčocháče a o nic méně silné termopodkolenky, a podívala jsem se... Jejda, šlic. Tak snad nechytnu vzteklinu:o)
Děkuji tímto počasí, že od rána bylo sychravo, deštivo a chladno. Nebýt chladna, nemám na sobě ani punčocháče, ani podkolenky (což by asi bolelo víc) a nenechala bych doma psa, kterého se přesně z těchto důvodů bojím s sebou brát (proti početné smečce by moje čudla neměla šanci).
Otázkou je, co se bude dít, až smečka jednoho dne vyběhne na bezbranné dítě. Vloni na podzim kromě mě kousli i mladého kluka, takže věková hranice se snižuje...
draace
V pořadí již druhý kousanec, v blogu.
Ten první patřil Amíkovi a byl krapet větší:o)))