… a odporné počasí za oknem. Můžeme se stokrát utěšovat „aspoň poroste tráva“, ale k dobrému rozpoložení nonstop chcanec nenapomůže. Notabene při zjištění, že Patrik s Leošem mají od pondělka opět celotýdenní dovolenou. Už zase?? A jestli jsem to dobře pochopila, tak je má zastoupit Bouček. Přežiju, nechat se budit Boučkem? Nikoliv. Ještě že příští týden ráno krmím hajtry já, takže z postele uteču mnohem dřív, než začne Ranní show E2.
Počítač mi sice fachá, ale absolutně nevím, co dřív. Spěchá hned několik věcí najednou: především digitalizace dvou zapůjčených VHS a vzápětí nutnost nějak efektivně rozplánovat čas. Absurdním je, že se mi ani do jednoho nechce, muhehe. Mně se totiž vůbec do ničeho nechce. Asi jarní únava. Anebo vyčerpání živými sny. Např. dnes ráno jsem ve snu táhla do města (tedy do kopce!) plachtu nacpanou senem. Tíha… A málem mi upadly klíče do Vltavy. Celkově brutálně vysilující dřina, no hlavně zvedání se ze země. Odkdy u nás teče Vltava (do kopce!) fakt netuším, nicméně pokud se jednalo o náznak budoucnosti, tak se fakt do důchodu netěším. Jsem se belhala… No úplně fujtablově.
Také bych ráda věděla, co mám já společného s Českou spořitelnou. Nechci už žádné maily, ať už podvodné či nikoliv; už se pomalu bojím rozkliknout doručenou poštu, protože vím, co tam bude. A víkend? Ráda bych viděla Klárku a jejího Filipa - už je konečně pustili domů (že by opravdu zabralo zapíjení, před týdnem?) Tak jako dopravní prostředek teoreticky mám. Sice bez podkov, ale již pojízdný, co se týče fyzických dispozic. Bude z toho vyloženě nakřivo… muhehe…
draace
Prý se má ochladit.
To jako jak? Vždyť je kosa už teď…