Úžasné dvou a půl měsíční volno je v čudu. Není mi vůbec jasné, kam se podělo tolik hodin volného času, které přibyly přemístěním herky ke Klárce. Kde jsou? Co se s nimi stalo? Nemám hotovo nic, co bylo v plánu: zpracování videa, digitalizace umírajících VHS, vyčištění „hadru“ (HDD 250 GB), Bobánkův deníček… Nejvíce směšné mi teď připadají plány „a já budu jezdit neomezeně do Prahyyy“. Nebyla jsem tam ani jednou. A co vlastně Praha? Do konce února se mám rozhodnout, jestli chci podržet ten krásný útulný byteček v Zahradním městě Hostivař. S multikinem pod oknem. S noční tramvajovou linkou…
Když dnes ráno v 5.25 zazvonil budík, byla jsem odhodlaná se stěhovat do Prahy. Kdyby u paneláku nečekala Móňa (kvůli mrazu jsme nahoru vyvlekly vodu teplou), asi bych chudáčky koníčky nepěkně odbyla. No ještěže jsme šly dvě, protože v jednom člověku se nedá nosit seno, rozbíjet led, nalévat vodu a především odhánět poníka, aby ostatní nekradl snídaně. Vítej, v kolotoči, draace. Jenom odbordelení stáje bude práce na týden…
draace
S kůněm na krku, opět.
Bééé… Búúúú… Buúeé…