the way I mate....
Ano, jde o song. Pamětníci jistě ví: Rednex.
Rednex byla švédská skupina, s netradičním repertoárem: dancefloor country. Vyšišlané texty, dětinská muzika, image těch nejburanštějších buranů. Při živém vystoupení jich doslova bylo plné jeviště. Dunící živel, který stíhal zpívat, tančit a řádit, kterému pódium bylo malé. Své písně prezentovali opravdu s plným nasazením a nechyběla jim tam ani ona příslovečná sláma, nejen čouhající z bot: když už vidláci, tak se vším všudy. Jejich nástup bych přirovnala k ataku, protože se na jeviště vřítili jako uragán a tenhle styl jim setrval až do ploužáku „Víš, chcípla myš“ (který se mně osobně nelíbí). Moje vzpomínky na Rednex live jsou již staršího formátu, ale v paměti mi utkvělo, že kromě balíků slámy s sebou na pódium přitáhli i basu piv, která tam celá padla za vlast. Část piv vypili, část vylili na sebe, část na nás... No my, mladinké puberťačky, vypadaly, protože to byl nepopsatelný nářez, chaos a rej je slabý výraz.
Na Rednexu ujíždí i Mářa, můj ex-spolužák, se kterým jsme sem tam naplnili jeho auto dětmi a vyrazili na jedno i více denní výlet. Vzorce „víc pasažérů = rozdělení paliva mezi více lidí“ jsme se s Mářou drželi pevně, i za cenu, že zadní sedadla felicie obývala především smrtelná kombinace Zuzka-Nikča-Kibicka. Když Mářa poprvé zahlásil „pustíme si country, ne?“, tak se holky málem pozvracely, než pochopily, že jde o Rednex. Rednex se stali patronem výletů a vůbec největší ovace a nadšení sklidil song The Way I Mate, který se po své sto šedesáté repríze během jednoho dne stal naší rádoby hymnou.
Před lety jsme absolvovali dvoudenní akci „Kůň Lysá nad Labem“ plus ZOO Dvůr Králové a exkurze hřebčína v Kladrubech, který jsme opustili doslova a do písmene nadšeni, protože se nám podařilo zmizet bez zaplacení. Děsně nenápadný útěk a následné gangsterské naskákání do auta, kterému hvízdaly gumy skoro jako ve filmu, samozřejmě proběhl za mohutného doprovodu Rednexů, a když jsem během cesty vyměnila kazetu za jinou a z repráku se ozvalo „Nas nědogonjat“, nebylo o smyslu výletu pochyb. A The Way I Mate zažíval své výsluní, protože pokud ho duo Kibicka-Kačka neslyšelo během hodiny pětkrát, tak s nimi nebylo k vydržení. Žvatlavá na jazyk si šlapající angličtina donutila obě žáby si text upravit do fonetické formy, aby mohly z plna hrdla zpívat s nimi, a nutno konstatovat, že se do pravého znění původního textu docela i trefily.
Po návratu domů mi celou noc znělo v uších ducání vyrachtaných repráků, bečení ovcí, bučení krav a především popěvek „vejá vou, vejá vou...“
Daja Swito
Mám to na videu. Lepší než antikoncepce!
Dětem v autě zásadně pouštějte Čmelí medvídky, ale pouze za předpokladu, že s vámi necestuje Frost:o)))
***
Na fotografii níže jest zakroužkována Mihoč, moje spolubydlící.
Já tam naštěstí vidět nejsem...:o)))
Foto: archiv draace, net