Amok je stav, který v posledních měsících zažívám v souvislosti s jednou jedinou konkrétní osobou. Amok je v mém případě bezmocná zuřivost, která zpravidla vyvrcholí sms zprávou, kterou kdybych bývala neposlala, nebylo by to bývalo ještě horší než předtím. Danou osobu nebudu jmenovat, ono to stejně vyplyne z kontextu; snad jen dodám, že ona za to svým způsobem nemůže. Výraz blbá je na místě, ale zůstaňme u hloupá, protože inteligenci si člověk bohužel nevybírá.
Vraťme se k předešlému tématu, k němuž uvedu dokonalý příklad – popis včerejšího dne.
Přijelo jedno z mých odrostlejších dětí, samostatná, schopná a šikovná holčina. Sama se nabídla, jestli nechci pomoci u koní, a to se ví, že mi ji seslalo samo nebe. Po hektických svátcích, kdy jsem víc byla pryč než u koně, nahoře všechno došlo, voda i seno, tudíž jsme vodičku hned navozily (aby mohla nahoře zmrznout, grrr...) a holčina že prý ráno bude mít chvilku čas, tak jsme se domluvily, že napytluje seno druhému koni (ano, seno pro druhého koně nahoru transportuji buď já anebo můj kůň, nikoliv koňova majitelka) a co nezvládne odnést do výběhu, to poberu já. Už jen to napytlování pro mne znamenalo minimálně půlhodinovou úsporu, tedy skoro 30 min světla navíc, o fyzickém výkonu se nezmiňuji.
Má radost však dlouho netrvala. Pro Nikču dopoledne přijela naštvaná maminka, protože její dcera měla být do hodiny doma, nikoliv přes dvě hoďky, a poté jsem se dověděla, že seno sice napytlované je, ale že majitelka druhého koně Nikolu zaúkolovala ve svůj prospěch. Tudíž holčina vykydala jejímu koni, podestlala mu, nanosila žrádlo, vyčistila žlaby a nanosila vodu a ještě dostala za úkol nahoru vytáhnout 15l vody, místo paní majitelky, která má dovolenou a nechtělo se jí zřejmě šlapat kopec. Nikča zrovna pytlovala seno, když si ji maminka vyzvedla, no nahoru ho odnést nestihla.
Chytnul mne šílený amok. Nepamatuji si, že by kdy majitelka druhého koně projevila snahu přiložit ruce k dílu víc, než je nutné, a pokud svou práci u koně mohla na někoho hodit, tak se tuplem nenamáhala. Že by nahoru svému koni nosila seno, o to jsem ji ani nežádala, protože na jaře to stejně dopadlo tak, že se na to třikrát týdně vykašlala a pokud už donesla, tak to byl pytel naplněný natolik, že by se z toho nažrala koza, nikoliv kůň. Než jsem ji požádala, aby nahoru nosila víc vody, bo její kůň má zvyk každé sousto zapíjet, tak přinesla jeden barel vody a to jen někdy, tudíž jsem vodu nosila já, Móňa, děti a především můj kůň. Ale držela jsem hubu, vždyť oba koně měli co žrát a měli co pít do sytosti, tak proč se ještě rozčilovat nad cizí neschopností. Naivita, že si třeba ta osoba řekne „tak dneska mám volno, tak nahoru nanosím víc“, mne dávno přešla.
Ale včera míra mé trpělivosti přetekla. Ač jsem si opakovala „vykašli se na to, to nemá cenu“, stejně jsem jí tu SMS poslala: když už tedy paní hodila svou práci na Nikolu, tak ať místo Nikoly nahoru odnese ty pytle se senem. Pravda, bylo to napsané kapku ostřeji, přestože já jsem s koněm u ní v nájmu, nikoliv ona u mne, ale odezva žádná, a když jsem dorazila do stáje, pytle se senem tam opravdu nebyly. Ale jak se mi tam nechtělo, chjo... přece jen jsem krapet vychladla a další hádku s blbcem už bych asi nestrávila.
Leč bohužel, konala se. Nahoře jsem totiž zjistila, že pytle se senem tam jsou, ale totálně zničené. Všechny čtyři silné pytle, které jsem pracně sháněla a které vydržely tři zimy, na boku durch prodřené a seno čučelo ven, prostě díry jako vrata, protože ta kráva je za sebou táhla po té zmrzlé kamenité cestě. Nebo jsem vážně věřila tomu, že je ta debilka bez mozku ponese a půjde dvakrát, protože všechny čtyři se naráz pobrat nedají? To jsem se opravdu domnívala, že ji napadne, že když není sníh, tak ty pytle odejdou do věčných lovišť, pokud se potáhnou po zemi?
Chtělo se mi brečet vzteky. A opět SMS, že jí teda pěkně děkuju, jak mi zničila pytle. Výsledkem byl hovor, protože mi vzápětí volala, takže jsme na sebe řvaly (teda já víc) a když jsem jí konečně vysvětlila, že to bylo seno pro jejího koně, a že už mne taky nebaví řešit takové krávoviny, protože se o všechno starám já a ještě platím nájem, tak z ní vypadlo, že prý nevěděla... že nevěděla, že Nikola má dělat něco jinýho, protože Nikola jí to neřekla. Tak koho mám zrasit? Ji za neschopnost logicky uvažovat anebo Nikolu, která neumí otevřít pusu a říct „seno je přednejší“?
Stálo mi to za to? Rozhodně ne. Atmosféra bude dusná, když se potkáme, a co hlavně – paní si prý bude seno nahoru nosit sama, což v praxi znamená, že ho donese jen někdy a kdo ví, kolik ho bude, možná by se z toho ani ta koza nenažrala. Teď abych ještě hlídala, jestli herky mají co dlabat, protože druhý kůň toho mého bije kvůli každému stéblu, takže i kdybych tam nanosila Finovi dost, Amin ho za dvě hodiny odežene, protože pro dva tolik sena bude málo.
Tolik moje neslavné amoky. Moje rada zní – v případě amoku okamžitě zahoďte mobil.
Daja Swito
s náladou pod psa