blíží-li se konec roku...
...tak zpravidla řešíme, jaký daný rok byl. Mno, svým způsobem to má logiku, muhehe...
Kdybych měla rok 2006 shrnout do jednoho slova, tak nejspíš použiju „divný“.
Ano – „divný“, a to i přestože disponuji slušnější slovní zásobou. Výraz „divný“ totiž vyleze přímo z nitra, bez závislosti na slovníku cizích slov, bez valného přemýšlení. Mohla bych tu teď klidně vyvalit teorii, že se dost možná jednalo o rok přelomový, plný emocí, neuvěřitelných náhod a dokonce i štěstí, protože to mi letos přálo nebývale silně. A dá se s nadsázkou suše konstatovat, že letošní počet pocitů absolutního blaha byl kompenzován natolik krutými kopanci, že finální výsledek ohledně emocí bude nula:o)
Neřeším, co se mi podařilo a co nikoliv: koně nezanedbávám, blog se snažím vést podobně zodpovědně, časem jsem mrhala většinou pod návalem vyčerpání a touhy si řádně odpočinout. Navštívila jsem Ukrajinu (tedy skoro Rusko:o), Scyris si vyběhal titul šampióna sprinterů a Váňovci vyhráli Velkou Pardubickou, zažila jsem perfektní koncert Madonny a naopak zvukařem pokaženou show Paul van Dyka, podařilo se mi nejméně třikrát měsíčně jít do kina (nejvíc bodů dávám filmu Potomci lidí, který mne naprosto rozsekal) a nejsem v minusu s prachama, což je víc než prima, a vyjma vyražené čelisti, jednodenního nachlazení a křáplého chodidla jsem rok zdárně přežila i fyzicky:o)
Jediné, k čemu jsem se nedokopala, je to zatracené skákání. Jaro přišlo pozdě, než se po šesti měsících zimy ostříhal a přijezdil kůň, bylo léto. V létě pro změnu nebyla Móňa, a když se vrátila, tak už jsem veškerý čas věnovala přípravám na Huberta. A obávám se, že příští rok to bude probíhat obdobně. Skoro dvoumesíční výpadek v tréninku nelze Móně vyčítat, chápu, že chce pobýt u maminky na Moravě víc než 14 dní, ale ať se pak nikdo nediví, že nám sportovní sezóna de facto končí v červnu, tedy měsíc a půl po zahájení:o)
Takže příští rok, pokud tady budu, o prázdninách kašlu na děti a na vydělávání peněz koníkům, a to prosím v rámci vlastního zdraví. Abych si léto třeba i užívala, protože model července a srpna 2006 už NIKDY.
Co se nedá roku 2006 upřít, je fakt, že jsem díky internetu poznala další skvělé lidi a troufnu si tvrdit, že to nebudou vztahy, které časem vyšumí. I můj milostný život byl, kulantně vyjádřeno, obohacen... a to i v podobě pořádných kopanců a slz. Matěj tvrdí, že prý karma...:o)
Zeptejte se mne, jestli byl rok 2006 dobrý anebo špatný, a já stejně odpovím, že byl divný. Nedá se to popsat, nedá se to ani jinak popsat. Míchanice a chaos emocí, zážitků a situací. Nepochopitelná a napohled nesmyslná směsice, taková hektická horská dráha, kde v každé zatáčce něco číhá, rychlé střídání šťastností a krizí. Prostě – divný rok.
Daja Swito
a její premiérové silvestrovské kydy:o)