o neplatičích, platičích a plačících nezaplacených
Nepopírám, že jsem poměrně dlouho přemýšlela, zdali sem tohle cpát. Jestli to je za á moje věc, a jestli si tím za bé nenaseru do bot. Inu, odpověď na oba body zní bohužel ANO.
Internet je mocné médium. Nesčetněkrát jsem se zde vyjádřila, že pro mne osobně znamenal přínos, naučila jsem se komunikovat s cizími i neznámými lidmi, a co především – našla jsem díky němu hodně přátel. Je fuk, jestli přes chat anebo skrz maily, výsledek je totožný: lidé, které mám ráda, na kterých mi záleží a pro které jsem ochotna leccos obětovat.
Takže se snažím i pomáhat: vím, tahle věta zní banálně a vlezle a oplzle (navlas jako vyměklá scénka z kýčovité sentimentální telenovely). Ale právě tahle skutečnost hraje roli v situaci, kterou zde popíšu.
Byla jsem požádána o laskavost, a to člověkem, na kterém mi dost záleželo a který se ke mně choval víc než hezky. Trávila jsem s ním poměrně dost času, až nezvykle mnoho, ale to není prioritní: prosbě z jeho strany jsem ochotně vyhověla. Potřeboval brigádníky na nějaký kšeft, nadiktoval mi pár podrobností a když už prý mám v Praglu tolik známých, jistě se mezi nimi najde někdo, kdo si rád přivydělá slušné peníze. A tak jsem rozeslala echo a po několika zvědavých otázkách jsem se za kamaráda zaručila: buďte v klidu, on není žádný parchant, nehledejte v tom žádnou křivárnu. Sama jsem byla několikrát svědkem, kterak zmíněný člověk nebývale sprostě nadával na neplatiče a dlužníky, což mne utvrdilo ve faktu, že takhle rozčilený jedince by se něčeho podobného nedopouštěl, přece nebude pokrytec sám k sobě.
Ano, usmíváte se právem... Chyba lávky. Jak jsem mohla být tak blbá a naivní (tradičně) a uvěřit dalšímu ze lhářů a podvodníků, typickému Čecháčkovi a vychcánkovi, kterému není trapné okrást pár kluků snažících se vydělat si pár korun, než zase začne škola. Samozřejmě z nich sedřel kůži a po počátečních nesrovnalostech ohledně sazby platu, která se citelně lišila od nabídky, jim nakonec nedal ani korunu. Nijak se neobtěžuje záležitost řešit, buď nebere telefon anebo bez okolků lže, že peníze už jdou na účet...
Docela rána, pro mne. My od toho člověka dostali slušný příspěvek na soutěže s dětmi na koních, natolik slušný, že pokryl celé dětské náklady. Takže peníze zřejmě má, žádný nuzák chudák bez koruny to jistě nebude (alespoň se tak tváří) a co se týče kvality práce jeho „brigádníků“, osobně si je velice chválil. Že prý mi děkuje za pracovní síly, fajn kluci, kšeft dobrej. Pravdou je, že jsem z doslechu zaznamenala, kterak mu ke konci nepřišli do práce, ale tady bych už více věřila těm kluků než jemu. Znám dochvilnost pana podnikatele, jeho neschopnost umět adekvátně využívat čas, a pokud se v Praze objevoval s tříhodinovým zpožděním anebo třeba vůbec, tak se těm klukům vůbec nedivím.
O skutečných odpracovaných hodinách těch chudáků se nezmiňuji.
Jisté pozitivum tato zkušenost přinesla: alespoň vím, co je ten člověk ve skutečnosti zač. Prachobyčejný zloděj, bedna zbabělých sraček, která se neumí postavit pravdě tváří v tvář. Smradlavé klišé... A cítím se trapně. Prázdný sud nejvíc duní: škoda, že daného podnikatele už nikdy neuslyším nadávat na neplatiče a dlužníky, protože to by byla voda na můj mlýn. Nejhorší ovšem je, že tihle podvodníčci a křiváci vesele fungují dál...
Daja Swito
absolutně znechucena