Před časem (
5. 8.) jsem zde zmínila smutný odchod kuchyňské LCD televize na věčnost (do křemíkového nebe). A příběh má dohru, která opět poukázala na fakt, že pro lidi typu já není asi v téhle společnosti místo. Pátrala jsem po svém psovi, netuše, že psiska jsou na procházce se sestrou, a protože Lakyna je zvíře skladné, nakoukla jsem i do apartmánu mé sestry.
Psa jsem nenašla, ale kuchyňskou televizi ano. Spolu s DVD přehrávačem, který jsme kupovali rodičům k nějakým Vánocům, naproti pohovce. A přišlo mi divné, proč je rozbitá televize, o které mi sestřin přítel do očí tvrdil, že ji zlikvidoval, nezlikvidovaná u nich.
Otázka směrovaná k mamince „Ta černá televize funguje?“ záhadu vyřešila:“Ano, proč by ne?“ A na další dotaz „A proč mi tvrdili, že kiksla?“ maminka odpověď neměla, zřejmě netušila, která bije, a že prý si ségra s přítelem asi dělali legraci.
Tak asi nemám smysl pro legraci. Dvakrát jsem se ptala, jestli ta televize je opravdu k.o., protože mi to prostě přišlo líto. Dvakrát jsem se dověděla dojemnou historku, kterak obraz haproval, až dohaproval... Perfektní herecký výkon, hotová nominace na Oskara.
Ale asi to tak má být.
draace
Beztak za to může Lakyna!:-)
A třeba televize kiksne, tentokrát doopravdy...