o obětavé pomoci pana K

Soukromý pozemek je pojem, který umřel během totality, a který právě díky totalitě doposud z mrtvých nevstal. Typickým představitelem ignorace pojmu „soukromý pozemek“ je pan K, jehož zahrádka je propojena vrátky do naší, akorát že nám pozemek slouží jakožto parkoviště koní v případě nouze.

O to víc mě deprimuje existence pana K. Pan K je důchodce, vyznačující se dvěma charakteristickými vlastnostmi: a) alkoholik, b) ignorant. A těžko soudit, která je horší.

Stokrát jsem ho velmi nevybíravým tónem žádala, aby na náš pozemek nelezl, že si to nepřejeme. A když jeho návštěvy neustávaly a pan K se bez našeho svolení rozhodl, že vylepší plot, ruply mi nervy. Ne, že by mi vadila oprava společného plotu, ale jakmile prasklo, že pan K plot opravoval z naší strany, tedy v době, kdy se na našem pozemku pohyboval můj kůň, pokusila jsem se naposledy mu arogantně sdělit, že mu zakazujeme chodit na náš pozemek, notabene když tam je kůň, protože je to nebezpečné a že zodpovědnost za případný průšvih bychom nesli my.

Pan K odvětil „ty seš nějaká chytrá“, a než mi naskočila řeč, vypadlo z něho, že ta bílá je hodná kobyla (bílej je samozřejmě můj mazlení nesnášející a kousající valach) a že si ji hladil i jejich malej. Pokus ukázat mu jizvu po Finově únorovém kousnutí naprosto selhal a pan K si na pozemek vesele chodil dál, takže jsem jednoho krásného dne vzala kladivo, stovkový hřebík a jeho vrátka jsem natvrdo zatloukla. A natáhla jsem lanko, znemožňující koni se k jejich plotu přiblížit, protože nabízet koni paprikové bramborové lupínky byla poslední kapka.

Pár dní byl klid. Do chvíle, než pan K usoudil, že nám MUSÍ opravit plot i ze strany, se kterou on nemá nic společného, a že nám MUSÍ posekat kopřivy v rohu a udělat pořádný vchod ke kolejím. Snaha řvát na něho, že z toho nic NECHCEME absolutně zbytečná. Pan K vypáčil vrátka, a protože jsme zrovna s dětmi likvidovali torza kurníku a dalších staveb po minulém majiteli, jal se také pustit do práce. Vybízení k opuštění pozemku obligátně ignoroval, a že prkna a staré ohrady rozřeže, aby Radka (majitelka stáje) měla čím topit, a když mi děti přišly žalovat, že to tam fakt začal řezat, přestala jsem být slušná a vychovaná, protože to poslední, o co stojím, je bordel z motorovky, když jsem tam před týdnem zasela trávu. Naštěstí se pánovi kousla pila, takže jsme stihli dřevo odtahat k Radce na dvůr, doufající, že pána zabaví rozřezávání dřeva, ale kdepak: pan K místo toho rozebral další kus plotu, ořízl strom, který jsem chtěla nechat jako stín koním, a slavná oprava plotu skočila tak rychle, jako začala, protože pan K nemá plaňky. Je hezké, že mi neustále zdůrazňuje, že za to nic od nás nechce, že je rád, že tam budou koně a že nám pomůže, ale že kvůli němu nemám kam pustit koně, ho evidentně nevzrušuje.

Vrcholem absurdity snažení pana K se stal dnešek, kdy jsem s kolečkem a kosou šplhala do stráně, že nasekám koni trávu na noc (když už se nemůže pást na našem pozemku). Pan K za mnou vyběhl s křoviňákem, prskající, že mi pomůže, a když jsem mu znovu zopakovala, že ani tahle louka mu neříká pane, že to máme pronajaté a že by se měl zdekovat a to nejlépe ihned, vrhnul se s křoviňákem na trávu, aby mi ukázal, že to umí lépe než kosa (na což bych vyloženě sama nepřišla). A mně se chtělo brečet, protože to vysekal úplně jinak, než jsem chtěla já, pokosil toho trojnásobně víc, abych dvě třetiny mohla vyhodit (tráva se smí krmit pouze čerstvá) a představení vyvrcholilo v momentě, kdy se vysmál mé kose a hrdě mi ukazoval, jak pěkně to umí křoviňák, a že prý mi najde lepší kosu.

Kosu opravdu donesl a nezapomněl dodat, jak dodělá plot, vyrobí pořádný vchod na koleje, vyseká všechny kopřivy, poseká celou tu louku, ze které koni vozím trávu, a pořeže všechno dřevo Radce na topení.

Nevím, čeho se bát dřív. Mám strach chodit za svým vlastním koněm. Mám hrůzu vstoupit na náš pozemek v obavě, že on tam bude a začne přes plot prskat, co všechno udělá, anebo ještě hůř, vrhne se do práce. Když přicházím k Radčině plotu, v nejvyšším stádiu hrůzy kontroluji, jestli jsou vrátka zahrádky pana K otevřená. Mám problémy s odchodem od koně domů, pokud jsem sama, protože nevidím za roh, jestli tam pan K je...

A největší strach mám, že až mi jednou bouchne kotel, a já sjednám nápravu prostřednictvím policie, tak to odnese můj kůň. Protože pán K nám přece chce pomoct!

draace
Ignorantům zdar.
A jednoho dne přijdu a na našich loukách bude pan K pást sousedovic kozy... a pak už budu vědět, že jsem v Pekle.