úterně

Když bych měla sestavit žebříček mých stavů absolutního zoufalství (lidově se tomu říká depka), nejhoršími jsem trpěla v roce 2008. Paradoxně v době, kdy jsem měla stálou a perfektní práci dvě minuty od domova, skvělou kamarádku, se kterou jsme si neméně fantasticky užívaly prázdniny, vandry na koních a dokonce i kulturní záležitosti (pařby, koncerty, trance párty apod.) a samozřejmě rádoby zdravou herku (až na tu hlavu).

Teď nemám ani jedno, takže si můžu nynější stav absolutního zoufalství a beznaděje úžasně odůvodnit alibismem, že teď vlastně mám na tento typ duševního rozpoložení právo (resp. ideální podmínky). Konečně mám k depce důvod!:-D

A kdyby jenom jeden.
Ale další podpásovky už radši ne, protože mívám sklony k traumatickým bolestem zad a výkyvům nálad (obojí naprd).

Upínat se na jednu jedinou věc není úplně optimální řešení problému „život“, takže začínám mít nemilý pocit, že až skončí Superstar, tedy těšení se na „něco“, tak to bude ještě divnější. A nedělní večery budou fádní a prázdné a co ještě hůř, docházejí mi válečné filmy, protože u nich se depky stávají nicotnými problémy rozmazleného civilizačního obyvatele:-)

Mno, za půl hodiny přijede doktor. Měla bych si připravit důvěryhodný proslov, aby to zase nevypadalo, že řeším neexistující problém chudáčka koníčka.

draace
Dnes bez dodatku.
Asi mi fakt dochází humor:-)