Jak jsem oslavila včerejší jubileum? :D
Tradičně nijak.
Zřejmě to vypadá divně, ale u mě jsou oslavy zařazené v kolonce „Tak jako proč ne?“, což většinou vyšumí v „není nutné... Tak třeba příště“.
Asi takhle: nejsem zvyklá slavit, nefrčím na tom. Doposud se mi podařilo uspořádat přesně jedno slavení, a to dvacetiny, kdy jsem pozvala spolužáky do hospody a jedli jsme a pili na můj účet. A jako ano, vyzkoušela jsem si to, bylo to pěkné, ale tím má narozeninová aktivita skončila:-)
Oslavy v rodinném kruhu bývaly a stále jsou více méně o gratulacích v rámci oběda, a párkrát se podařilo spojit mé narozeniny s Móňou, která je má o 19 dní dřív. Ale to byla vesměs její organizační režie, ke které jsem se já pouze připojila, a hlavně máme skluz, protože jsme pár ročníků odsunuly. Jednu z dva roky odsunutých oslav se povedlo zorganizovat v prosinci, asi předloni, a teď už ani nevíme, co je na řadě.
A co se týče apríla, letos jsem byla hodná.
Nevystřelila jsem si vůbec z nikoho:-)
draace
Aprílové dítko.
A nejlepší dárek bude... DOUFÁM... v červenci.