nekrmte hady!

Na druhý svátek vánoční se tradičně slézáme u mých rodičů (my = příbuzní).

Pro mě většinou jediná chvíle v roce, kdy své tety, strejdy, bratrance a sestřenice vidím, a byť mi pojmy „rodinná sešlost“ nahánějí hrůzu, na tyhle sleziny se rok co rok těším. A zatímco dřív se donekonečna omílala historka spojená se mnou .../strýček si mě před sto lety dobíral, jestli pojedu s nimi, načež jsem si donesla kufříček, ve kterém jsem měla sbalené holinky (už tehdy ve mně klíčila náklonnost ke hnoji), a když vyšlo najevo, že nikam nepojedu, protože šlo o humor, utržil strýček doživotní trauma z mého ublíženého pohledu/..., poslední dva roky je ústředním tématem rodiny odchod do důchodu. Netřeba dodávat, jaké z toho my (druhá generace) máme haló:-)

Letošní rok však vejde v nezapomenutí díky mému hadovi. Zmije totiž byla jediným zaručeným lákadlem, jak z pusinek nejmenších (3 a 5 let) odstranit „druhé kolo Ježíška u strejdy a tety“ a nahradit jej „A kdy bude had?“

A had byl.
A had to posral.
A had to posral doslova. Výskot Vítka a Dáji nad plazící se zmijí byl veselý, dařilo se mi ji udržet v prostoru, kde nehrozilo, že zmizí v propadlišti dějin, nechala se hladit a předvedla i efektivní pohyb jazykem. Ovšem když chtěl děda zamachrovat a obtočil si ji kolem krku, tušila jsem zradu, a byla jsem pohotová pouze polovičatě, takže část obsahu řitního otvoru přistála na dědově/strejdově hrudi a část na koberci.

Chlapečci se samozřejmě mohli uchechtat, že dědu pokadil had, ale co bylo ještě vtipnější – nikdo nezkontroloval dědova záda, takže když bratranec při pohledu na flek prohlásil „tati, kde ses coural? Tady máš cáklou polevu, asi“, chtělo se mi propadnout pod zem. Akci rozštípnul můj tatínek, hláškou „Míšo, hlavně to neochutnávej“, a absolutní finále nastalo v momentě, kdy totožný flek a tentokrát i plně dvoubarevný, objevila na límci svého nóbl kabátu teta.

Křivá nařčení, že se v domě ukrývá sabotérský papoušek, doplněná teoriemi o létajícím hadovi, nakonec vyvrátil sám strýc, který si uvědomil, že teta v kritické době přehodila kabát přes opěradlo židle.

Takže dobrá rada nad zlato: před rodinnou slezinou nekrmte hady!:-)