den první

Frost: Udělám dobrý skutek - tudíž až k domovnímu prahu. Rozhodně překvápko a natvrdo, nic jí předem neříkej...

I takhle lze naplánovat Výlet roku, konkrétně přepadovku mé manželky. Ono totiž být vdaná a přiznávat, že jsem vlastní ženu doposud osobně nepoznala, je poněkud ošemetné a právě dnešní den měl být tím zlomovým.
Tedy až na Frostovy připomínky, abych se prý nedivila, až mě na Moravě přivítá chlípný důchodce, prezentující sebe fotkami své vnučky. No ještě to tak, být vdaná za dědka!

Cesta na Moravu probíhala oslíkovými hláškami „Kdy už tam budem?“ těsně po projetí Kutnou Horou a s drobnou zajížďkou v Třebíči. Plán jsem měla připravený: šokovat protějšek MMSkou, která vyvolá nepříjemný pocit „ona je jakože fakt někde taky?“, a pro kontrolu mobilního spojení jsem v předstihu odeslala SMS.

Nepřicházející doručenka mě poněkud znervóznila, ale sláva, během další hodiny kromě ní přišla i odpověď. Úleva proběhla, ale snaha o nalezení inkriminovaného výběhu, kde měla být vyfocena diskutovaná cedulka varující kolemjdoucí před stykem s ohradníkovou páskou, neprobíhala zrovna hladce. Plán A, spočívající v „budeme se tam schválně potulovat, třeba nám přijde vynadat“ klapnout nemohl, protože za tmy už koně byli v boxech, a plán B vyhořel díky faktu, že průniku k inkriminované ohradě bránila dávno neplatná dopravní značka ZÁKAZ VJEZDU. Po zjištění, že vesnice nemá tři popisná čísla, nýbrž minimálně tři sta, přišel na řadu plán C – přesun do druhého místa zdržování, plus napovídající mobilní zpravodajství.

draace: tak jsem se chtěla podívat, jak máš udělaný cedule na vohradách, ale v té tmě je hovno vidět...
lavera: :o)) Kde jsi? Případně kolik máš promile v krvi? :o)))
draace: Jsem kousek od kouřících chladících věží
lavera: Počkej, to si děláš prdel? Kde jsi?

Vtipná odpověď „u elektrárny“ již ale doručena nebyla.

A od tohoto momentu ticho a klid, co se týče mobilu. Žádná doručenka, odezva, prostě nic, nic, nic. Snaha o odeslání MMS zobrazující vchod do jaderné elektrárny to samé a nastala otázka, co teď. Poprvé v životě jsem hořce litovala absence funkce „facebook v mobilu“ a stejně dopadla i snaha dostat se mobilem na seznam.cz, protože jediné, co na mém obstarožním přístroji fungovalo, byla předpověď počasí (navíc pekelně lživá).

Plán C tudíž probíhal ve formě v pořadí druhé okružní jízdy z jednoho konce obce na druhý, zakončený mezipřistáním, a vše se schylovalo k plánu D, k jehož odstartování byl stanoven limit „nejpozději ve 20:00 odjíždíme“. Velmi hustá půlhodina, obohacená dalšími analýzami „důchodce si vypnul mobil a shání vnučku, aby ho zastoupila“.

V 19,47 hod mi mobil zazvoní. Sláva, manželka je online! Mé počáteční „no ale my jsme tady, u nějakého obchodu se třema písmenama, bílé auto“ bleskově přerostlo v „ale... ale to jste tady, to se díváte přímo na mě...“ a otočení hlavy směrem ke třem písmenům vyústilo v šok, protože tam právě šel jakýsi důchodce, což si koledovalo o „já to říkal! já to říkal!“

Tedy do chvíle, než Lavera dodala „stojím tady a se mnou dva psi“, protože u pána žádný pes prokazatelně nebyl; stačilo hlavu otočit na opačnou stranu.

Můj výkřik do tmy „kytku! Kur*a, já zapomněla koupit tu kytku!“ byl zároveň projevem nejvyššího stádia radosti: jako nic proti péřovému spacáku o sto padesát kilometrů dál, ale co si budeme povídat, manželka je manželka. Byla poněkud konsternována, ale na ulici mě spát nenechala, a co hlavně – mohla jsem Frostovi v přímém přenosu dokázat, že moje žena NENÍ nadržený, omšelý a oplzlý důchodce!:-)