Po vymrznutí v práci, kdy mi v elegantních botičkách brutálně prochladly dolní končetiny (od špiček prstů až po kolena, a to i skrz punčochy), jsem celý večer trpěla. Kruciální bolest, nepomáhala teplá voda ani zabalení do fleecu, flauše a županu, a následné spaní v tlustých termo podkolenkách, určeným horolezcům (geniální dárek od maminky k Vánocům), ve mně ráno podnítilo myšlenku si je nechat i do práce. Zima se drží pod stolem, odtud ji nevyštvete, když je barák zateplený, a nápad se mi zdál po všech stránkách výtečný.
Zádrhel nastal při obouvání: noha v termo podkolence se do elegantní botky nevešla ani při snaze o ne zrovna šetrné obutí. A co teď? Dojít pro punčochy a vědět, že večer zapláču? Nebo si vzít do práce deku a mít pod stolem nenápadně přikrytá kolena? Proč vlastně nemám letní civilní boty, do kterých se vejde tlustá ponožka? Nebo ještě lépe dvě tlusté ponožky?
A tak jsem do práce vyrazila v koňských. Nedělám si srandu: opláchla jsem pět let starou kdysi luxusní značkovou obuv, která se vepředu lehce páře, vyklepala z podrážek sračky a hnůj, a vyrazila do zaměstnání. V kanclu bych dnes měla být sama a v nejhorším otevřu oknu a svedu odér na „asi zvenku“.
A je mi od nohou teplo!
draace
Akorát to rychlé opláchnutí... Ano, boty jsou mokré. Trošku. Ale termo podkolenky si s tím hravě poradily!