Není to úplně dlouho, co Loeš s Patrikem řešili téma „Divadlo Járy Cimrmana – navštivme jej, než umřou“. Debata se týkala shánění vstupenek, neboť právě tuhle frázi si jeden z nich (nejspíš Loeš) vyslechl přímo ve frontě na lístky.
Onehdy morbidně humorná historka se dnes časně ráno stala krutou realitou.
Nezbude než poděkovat rodičům, že mě na jejich představení brávali už od dětství, že jsem doslova odkojená hrou Hospoda na mýtince a že humor Cimrmanovců je s naší rodinou propojený doslova do morku kostí. Cimrmanovci k nám prostě patří, s jejich hrami jsem vyrůstala a netřeba dodávat, jak s námi zpráva o smrti Ladislava Smoljaka zacloumala a zacloumá, protože tatínek je právě teď v divadle, na probíhající soutěži amatérských divadelních souborů, a s největší pravděpodobností zatím ještě pořád netuší.
Těžko soudit, co bude s Divadlem Járy Cimrmana dál, ale jedno je jisté: tvůrčí duch Ladislava Smojlaka je natolik pevně zapsaný do srdcí českých i slovenských diváků, že zůstane nesmrtelným. Co film, to národní klenot, a divadelní kreativitu dua Smoljak & Svěrák snad není třeba rozpitvávat.
draace
Jdu hledat.
Fotku „Smoljak á la Einstein“.