(aneb popis ze strany ženy)
Jsou Velikonoce. Původně náboženský svátek, nyní stupidní rádoby tradice, jejíž smysl spočítá v nutnosti být ožralý dřív, než odbije pravé poledne, a vylívat si adrenalin jarním proutím.
V případě ženy nelze vyjít svobodně na ulici, protože hrozí střet se třemi skupinami mužských.
a) kategorie děti, s košíčky a pomlázkami
- nutný stupeň sebeovládání č.1, kdy velmi těžce odoláváte spratka i s pomlázkou narvat do popelnice hlavou napřed, byť by se do ní krásně vešel, a to z důvodu, že většina těchto naivních mláďat nebyla obeznámena s faktem, že Velikonoce my ženy nemáme rády. Haranti věří na vajíčka, a co hůř, mívají ochranku (otec, starší bratr apod.).
b) kategorie dospělí, s pomlázkou a vratkou chůzí
- nutný stupeň sebeovládání č.2, aneb „K dospělým je nutné chovat úctu a respekt“, byť na danou věc máte zcela jiný názor. Ani dospělý zralý muž není s to chápat, že konkrétně vám se velikonoční tradice ani ne tak hnusí, jako spíš ve vás vzbuzuje nutkání každou větu začít i končit výrazem NASRAT.
c) kategorie něco mezi dítětem a dospělým, s pomlázkou a řevem
- nutný odboj, protože sebeovládání je o ničem. A právě kvůli těmhle kreténům nenávidíte Velikonoce! Debilové považují pomlázku za komunikační prostředek a s přibývajícím množstvím alkoholu zesilují kontakt. A aby jejich mužská ega byla náležitě pohlazena, holky by během šlehání měly utíkat, ječet a pištět.
Ale co my, které na téhle formě projevu nefrčíme?
Jednoduchá odpověď: dostaneme nejvíc. A čím víc nevřískáme, tím víc rány bolí. A když říkám bolí, tak tím myslím bolí, protože proutí není made in China.
Takže si seberte pomlázky, a jděte s nimi do prdele, a klidně i dvakrát!
Až budu akutně potřebovat modřiny a jelita, udělám si je sama, i bez Velikonoc.
Vůbec nejdojemnější jsou úterní hlášky. Odpověď „ani jednou“ na dotaz „Kolikrát Tě včera vyšlehali?“ většinou vzbudí neskrývaný úžas a nepochopení, s dodatkem „a není Ti to líto?“
Nerozumím tomu. Co by mi mělo být líto? Že jsem raději vyklidila pole, než abych byla zmítání bezmocí a zuřivostí? Kolikrát jsem zkoušela trávit Velikonoce s maminkou, otevírat koledníkům a namlouvat si, že vlastně o nic nejde, ale vnitřní averze vypěstovaná v dětství byla, je a bude silnější. Prostě nenávidím Velikonoce, víc není co řešit.
A nějak nemám pocit, že bych uschla, když do sebe nenechávám řezat.
Ba naopak! :D
draace
Pomlázky jsou největší česká trapárna.
A co na to Jan Tleskač, to mě dneska opravdu nezajímá!:o)