Věčné pravidlo:“Čím dříve vlezete do postele, tím později usnete“.
Od brzkého uložení sebe samé do lůna postelového jsem si slibovala hodně, třeba neusínání při přednáškách v rámci vyučování. Vyjma LOST jsem prožila i krutého bobříka sebeovládání, co se týče počítače (nedopíšeš, šedesát jedničku, nedopíšeš!), a abych lépe usnula, pustila jsem televizi.
Fatální chyba!
Ale fantastická noc. Nepopsatelně!
Martina Sáblíková mě příjemně navnadila (jsem uronila kroupu) a hokejový zápas mezi Ruskem a Kanadou mi dokázal, že i agresivní javorové listy dokážou potěšit na duši. V životě bych neřekla, jak zábavný může být hokej, protože to byl megalomanský nářez mezi západem a východem. A nejen já jsem se bavila, protože poznámky, které sem tam utrousili komentátoři, naznačovaly, že nejsem sama, kdo „sport“ vnímá kapku jinak:o) Byť mám pro Kanadu slabost, v hokeji jsem jí nikdy nakloněná nebyla (právě pro krvelačnost), ale styl, jakým napráskali Rusům, byl prostě po všech stránkách libový. Užívala jsem si!
Slabost mám „kupodivu“ i pro Finy, ale gól jsem hlasitě nařizovala Patrikovi Eliášovi (marně). Příslovečná smůla s přilbou zahájila pohřeb, a po skončení zápasu nezbylo než lítostivě konstatovat, že Finům to slušelo (Finům totiž bílá s modrou sluší nejvíc).
Vítězství Slováků nad žlutými korunkami jsem sledovala již oblečená a s batohem na zádech, neb dohráli minutu před mým úprkem na bus, ale zatleskat jim pořádně nahlas jsem stihla.
Noc jako celek mě výborně naladila. Nikdy předtím jsem neviděla tři hokeje za sebou plus získání zlaté medaile, takže pozitivní energie se mě držela po celý den. I školu jsem zdárně přežila (první seminář přednášela výborná paní, vtipně a nefádně), i výpočty jsem zpracovávala bez padání víček. RedBull a sluníčko dávají křídla!
draace
Asi bych se měla jít vyspat.
A asi hned teď:o)
Foto: vykradeno z www.sport.cz