Jsem na zhroucení, protože existenci bez nich si nedokážu představit. Tedy dokážu, ale jde o hodně drsnou zkušenost, plnou beznaděje a abstinenčních příznaků.
Samozřejmě mám na mysli žluté či jinak barevné samolepící papírky, nikoliv ty s potiskem, které se vkládají na jazyk:o)
V příspěvku o pondělním zážitku (Grammy Awards) jsem záměrně neuvedla, kterak probíhaly přípravy na dlouhou noc (abych zbytečně neodbočovala od tématu). Neděli jsem strávila s U2, především s Vertigo, s nímž jsem vstávala, obědvala, večeřela i ponocovala. Live verzi jsem vložila i facebook, a U2 mě natolik bavili, že jsem do nedělního příspěvku přidala i U2 vzpomínku na MJ. A právě při hledání nejlepší kvality na Youtube.com jsem narazila na Billie Jean zpívanou Madonnou. A tak se můj večer nesl ve střídačce Vertigo – Billie Jean.
Pointa? Zase se mi to děje, po zhruba roční odmlce. Přenos Grammy probíhal mezi druhou a šestou ranní, takže čt2 místo reklam vysílala videoclipy. První z nich, od skupiny Coldplay, mě pobavil především z důvodu, že na premiéře This is it můj mozek šrotoval právě tuhle kapelu (nemohla jsem si ani za nic vzpomenout na jejich jméno a koncentrovat myšlenky na plátno kina bylo hodně náročné).
Puštění videa Billie Jean mě však pobavilo mnohem více. ČT2 nasadila tvrdý humor, aneb opičíme se po draaceti?
A kdo hádá, že bezprostředně po skončení ceremoniálu věnovanému MJ na obrazovky televizí skočil Vertigo od U2, hádá správně.
Inu, věci se dějí a my se dějeme s nimi:o)
draace
Nemáte někdo plonkové papírky?
Klidně obojí:D
Ale hlavně ne zelené!:o)