... aneb jak jsem si zaválčila s blogorománem:o)
Mno a zlatý hřeb neděle: půlnoc. Co draace činilo? Inu, snažilo se vydělat si prachy „snadno a rychle“, neb se nechalo vyhecovat Frostem v projektu blogovyroman.idnes.cz. O co jde?
Autor projektu vymyslel postavy, sepsal první kapitolu a úkolem soutěžících je psát kapitoly další, ze kterých se záhy vybírá vítězná. A jelikož je prémie 10 litrů za kapitolu, neberte to... Za to by se dalo na This is it chodit měsíc vkuse:o)
Peníze kazí člověka! Teď to již vím, protože jsem se dvě hodiny před uzávěrkou podívala na své tři napsané věty, a místo, abych zapnula zdravý rozum a provedla DELETE, jsem se já jala to zkusit stihnout. A my všichni, kteří jsme již romány psali (ač jen pro vlastní potěšení), moc dobře víme, jak důležité je mít k postavám vztah, cítění s nimi a jasnou představu o jejich chování, reakcích, mozkových pochodech a samozřejmě ději.
Já neměla ani jedno z výše uvedených. Donutila jsem se přečíst si předešlé kapitoly a vypsat si poznámky nutné ke plození kapitol následujících, ale že bych trpěla přemírou nápadů, jak děj posunout dál... Vůbec. Z několika kapitol bylo cítit, že jsou slepené z více autorů, a přestože celkový počet kapitol má být deset, tak se v těch šesti nestihlo téměř nic udát (existuje vůbec tohle slovo? Udít je blbost... tak snad ano). Autoři vařili z vody, což je protiklad všeho, čím jsem doposud prošla (poslední rok se učím škrtat, škrtat a ještě jednou škrtat), ale pár minut po jedenácté mi docvaklo, proč. Zděšení, že minimální počet znaků je 9.500, mě téměř vyřadilo z provozu. Nedokázala jsem si představit, jak během půlhodiny vyplivnu „cosi“, tedy nějakou omáčku, která myšlenku základního textu nepoškodí ani nezabije (v horším případě), a už vůbec mi nebylo jasné, jak já provedu korekturu, v časovém manku. Každý text (kromě blogů:o) je dobré nechat uležet: zaprvé v něm spatříte předtím neviditelné chyby, zadruhé je výsledný pocit zcela jiný, než když do toho hekticky čumíte dvě hodiny.
Leč já neměla čas ani na jedno. Letmá korektura proběhla, protože mé psaní často předbíhá myšlenku a v textu mi naskakuje vyšší počet zájmen i sloves (stejně jako ruka automaticky místo „služba“ píše „služka“: čím to asi bude?:o) a honem ODESLAT. Protože všichni to známe: minutu před limitem zjištění, že je třeba se registrovat... že tomuto prohlížeči chybí zásuvné modely... že hodiny na ploše jdou později apod.
Naštěstí formulář na odeslání byl primitivní, odeslání textu se zdařilo hned poprvé. Opravdu naštěstí? Nebylo by příhodnější NANEŠTĚSTÍ? Protože jak ubíhal čas a adrenalin se usazoval, vyplouvala na povrch uvědomění typu „Co když tam mám hrubky?“... „Co když je to s těmi postavami úplně blbě“... „Neměla jsem si přečíst i všechny ty komentáře a diskuze a rady autora a tak?“... „Měla jsem to vůbec posílat, když to nebylo uležené?“
Neměla jsem se na to VYS*AT ihned/.cz/?
A co na to Jan Tleskač?
draace
Jednou a dost, a již nikdy více.
Taková ostuda, prezentovat se textem bez korektur... Brrr.
Bylo mi potěšením, a již mě tam nikdy nespatříte:o)