Mám za sebou další netradiční víkend, opět s insomnií ve vaně a s výstupem na Andělskou horu v době, kdy slepice a slušné hodné holky dávno spí. A tak se snažím dokončit pěkně prožitý den bohulibou činností, která mne velice baví, ale kterou tady nemůžu prásknout, protože to je překvapeníčko... A místo nadšeného bušení do klávesnice se snažím zlikvidovat manévry mého rostoucího zubu moudrosti. Ksindl se průběžně ozýval i včera, předevčírem, předpředevčírem... snažila jsem se o další ofenzivu brufenem stejně jako dneska ráno, kdy mi v dopoledních hodinách dělal v dutině ústní peklo, ale bez valného úspěchu, grrrr...
Jedna z nepochopitelných jevů matky Přírody. Zuby moudrosti se derou (serou) na svět, ale moudrost POŘÁD nikde...
Daja Swito
otrávenááááá..... bolestmi všeho druhu