„Tě zdravím volavko, jak se máme? Asi dobře,“ doplnil si sám Pete, když k němu do tmavé a neútulné cimry plné nepořádku a starých krámů Aneta vešla.
Takže halucinacemi Anetka evidentně netrpí, jak to tak vypadá, no alespoň něco.
„Odkdy se policajtskej ukrývá?“ neodpověděla účelně na otázku a sedla si vedle Petea na dřevěnou krabici od čaje. A samozřejmě si sáhla pro žváro, díky jehož nenapodobitelnému aroma se jí Petea náhodou podařilo objevit.
„No. Možná jsem někoho naštval. Hodně moc. A ten někdo by mohl jednat moc impulzivně. Říkejme tomu třeba prevence,“ vyfoukl Pete pramínek kouře a hned cígo podával Anetě, jako za starých dobrých časů.
„Neříkej?“ divila se naoko Aneta, „takový starý vlk a bojí se štěněte? Stačila by ti jedna rána, ne?“
„To není o síle, volavko. Co moje prachy?“ přehodil Pete téma.
No jistě, jak jinak. Sama Aneta se již divila, jaktože tato otázka padla až nyní.
„Co čekáš, že ti odpovím? Stejně jako vždycky. Vzdej to, vlku!“ prohodila přemoudřele.
„Hm,“ zamyslel se hlasitě Pete, „vzdávat se není zrovna můj oblíbený styl. Viděl jsem vás během tvé pseudo-narozeninové párty.“
„Stárneš, vlku,“ poplácala ho Aneta po ostříhané hlavě, s neskrývanou rozkoší. „Neviděn a neslyšen. Co třeba dávat bacha na zrcadla?“
Vida: zásah a potopená nadvakrát!
Pete se zatvářil, jakoby právě přišel o poslední cígo na světě, a zahleděl se do zdi.
„Hm,“ vylezlo z něho opět, a pak pravil:“Jaká byla cesta?“
„O tom jsem vlastně s tebou chtěla mluvit já, vlku,“ řekla odměřeně Aneta, „nepřeskočilo ti, čirou náhodou? Já jsem spoustu vašich fórů nepochopila, ale tohle mi přijde už dost přehnané, nemyslíš?“
„Proto jsem teď tady a důkladně zašitej, ne?“ hulil s výrazem blaženosti Pete. „Copak, copak? Sežrali jste se s malým hochem navzájem?“
Do Anety jako když píchne. No to snad nemyslí vážně, ta hlava z Policajtova?
„Nechceš mi doufám naznačit, že nešlo jenom o odplatu? Navíc si dovolím zdůraznit, že byste měli trestat mě, a ne malého hocha, protože ten onehdy v mé krádeži tak nějak nefiguroval, víš?“ vztekala se.
„Možná ano, možná ne,“ vykrucoval se Pete. „Pár hodin nouze lidi buď zocelí anebo rozdělí. Kdo je mi milejší: princezna či fáro? A nebo ještě lepší: spěch domů či utěšování malého hocha?“
Aneta si s hrůzou uvědomila, jak strašlivě mohl její vztah s Danielem ztroskotat, kdyby se naplnila Peteova slova. A všechno kvůli maniakovi, který touží vyhrát pitomou sázku!
„Pete promiň, ale vážně nejsi nic jiného než obyčejný debil,“ vzdala to Aneta, mávla rukou a hodlala odejít. Jen kdyby to stihla, protože během setiny sekundy, a zcela proti své vůli, stála opět před Peteem.
„Volavko, jestli jsem tě urazil, omlouvám se. Já prostě vás dva nedokážu pochopit. Nic víc,“ vyklopil bez okolků Pete, zatímco Aneta na něho bez mrknutí a nepříliš nadšeně hleděla.
„A kór když v tom jedou moje prachy,“ nezapomněl veledůležitě dodat.
„Tak si to užij, vlku!“ odsekla Aneta a opět chtěla odejít. Opět byla násilím vrácena na své „místečko“, a tak, již s pořádně kyselým obličejem, vyčkávala, co závratného a objevného nyní z Petea vypadne.
„Půjdeš se mnou na plac? Zatancovat si,“ otázal se vážně Pete.
Aneta v jeho očích vůbec poprvé viděla očekávání. Jémináčku, vždyť starý vlk nemá své typické černé brýle...
„Proč bych měla?“ oponovala jedovatě.
Pete mlčel a pak se poškrábal na hlavě:“No protože tě o to prosím. Určitě mě teď bytostně nenávidíš, a já to akceptuju, ale i přesto bys měla o mém návrhu uvažovat. Protože máš poslední příležitost.“
Aneta se na něho zkoumavě dívala a snažila se rozpoznat, co se mu vlastně doopravdy honí hlavou. Už dobrou půlhodinu běží stripters show, on si nehlídá čas, a ještě hulí. Kdyby ho tak viděla Rose!
Pete si samozřejmě zapálil další špek:“Volavko, dáme ještě tuhle a vlítneme na to hned, ne?“
„Já jsem snad řekla, že do toho jdu?“ pravila varovným tónem Aneta.
„Ne. Ale malý hoch suverénně vsadil proti všem, že nepůjdeš,“ zkusil Pete rozepři zahrát do autu, a Aneta obrátila oči v sloup:“Zase sázka?“ Skoro se jí chtělo sprásknout ruce, jako to dělávala Rose.
„Poslední sázka, volavko,“ upřesnil Pete a nepřestával ji propichovat pohledem.
Aneta, stále zamračená, přijala žváro a potáhla si:“Ehh, co to je? Fuj tajbl.“ Úplně se otřásla odporem, jak jí oblak svinstva zůstal viset na patře, divže z fleku nehodila šavli.
„Povzbuzovadlo,“ zašklebil se Pete.
Aneta si ještě jednou hodně opatrně šlukla, ale zkroutila se ještě víc, jakoby se pokoušela rozkousat celý citrón najednou. No bleee... I průdušky hodily rázný protest, a jak se dávivě zakuckala, málem jí uletěla hlava.
„Ty hele vlku, tenhle hnus si strč za klobouk,“ odmítla další kolo, protože cítila, že jí těžknou dýchací trubice a puls taky. Nic dobrého.
„Tak jdeme na to?“ zadusil Pete zbytek ubaleného žvára.
Aneta váhala. Nefalšované dilema: na jednu stranu ji to lákalo, zkusit si erotiku tělo na tělo, kór s Peteem. Jenomže to se měla před dvěma hodinami opít do němoty, a ne to teď rozebírat na poslední chvíli.
„Asi ne, vlku,“ zavrtěla nakonec hlavou, „promiň.“
„Nic se neděje, volavko. Tvoje chyba,“ zvedl se Pete, a Anetu musel z místnosti vyšoupnout, protože horko těžko hledala vlastní rovnováhu.
„Kde jsi, vole?“ spílal Peteovi Dick, když se objevili v zákulisí. „Přijely ti fanynky. Čekají a jsou dost nervózní.“
„Nervózní nebo nadržené?“ zajímal se Pete s úšklebkem v obličeji. V klidu na sebe natahoval uniformu a zapaloval si další cigárko.
Aneta se opírala o věšák a postupně zjišťovala, že má kolem hlavy jakýsi balón, který jí znemožňuje soustředit se.
„A ty máš taky průser, Nikito. Malý hoch tě hledá a je ještě nervóznější než natěšené dámy v sále. Kdyby mu teď fakt fáro ukradli, nevšimne si toho,“ prohodil Dick směrem k ní, a Aneta se hodně zeširoka usmála:“Mefisto, Mefisto... uhm... Tebe čeká šibenice, Mefisto.“
Hezké, Anetko. Hlavně stále hovoř k věci, ať tvé ´rozpoložení´ všichni poznají.
Aneta pomohla Peteovi zapnout koženou bundu, tudíž si skřípla prst, a ještě než mu narazila na hlavu čepici, ho jemňoučce poplácala po hlavě. Kdo ví, proč ji zvuk kraťoučkých vlasů tolik fascinuje.
„Hm,“ prohodila zkusmo v Peteově stylu a zkusila se škvírou v oponě podívat do sálu.
„Hele, tam jsou i chlapi!“ podivila se a snažila se někde najít Daniela. Kdyby jí netikaly oči, určitě by se jí hledalo podstatně lépe.