Preventivně jsem se netěšila.
Preventivně jsem celý ten rok pokorně čekala, aby se něco nepodělalo
(aby třeba Bono nedostal chřipku, nebo tak něco).
Preventivně jsem trpěla jako zvíře, protože nemoci se podělit o pocity bylo fakt příšerné.
A ono to fakt vyšlo..:-)
Nejvtipnější na celém tom čekání je, že se mi nikam cestovat nechce, jakože vůbec.
Teď, když Shengen padl, se já zrovna musím kodrcat někam úplně daleko.
Ach jo! :D