Ženo moje :-)
Kde ses to toulala, ženo moje? :-)
Ženo moje… Jak začít? :D
Vynechej popisy krajin :-)
No, to právě asi nepůjde :D
:-)
Asi takhle: nejmenovaný koník měl od dnes dostávat müsli, ale že by se k němu hlásil…
Prostě ho zajímaly všechny ostatní kýble, jenom ne ten jeho.
A tak jsem se tak zadívala na úvaziště, v přístřešku, kde jsou žlaby a u každého kroužek s vazákem…
A z nějakého nepochopitelného důvodu jsem vydedukovala, že ty kroužky slouží k úvazu koní. A tak jsem toho bobánka uvázala ke žlabu, aby nikam necoural a sežral si to: ve stáji uvázaný býval, neměl s tím problém, i vazáky byly na provázkách, ne přímo na těch kroužcích.
A znáš to…
Čím víc řešíš detaily, tím efektivněji kůň vytrhne celý ten úvaz, protože se bojí šéfa stáda. Toho jsem sice hlídala, ale jemu stačilo jenom hodit držku a ten uvázanej to pojal jako hrozbu smrti a prostě šel a spolu s ním celý ten úvaz. A vědět, že ten úvaz jsou prkna zatlučená obyčejnými sedmdesátkami hřebíky, tedy žádné šrouby, což vytrhne i pes…
Znáš takový ten pocit beznaděje?
Jak sleduješ průšvih a vidíš to zpomaleně?
Jak kůň vleče na vodítku prkno s tím vším, bojí se, a šéf stáda ho znovu napadne…
A pak se ozve PRÁÁÁSK, když ho ten černej raubíř nažene do seníku a celá ta konstrukce se rozpadne…
Ale kůň je vyděšený k smrti, prchá hlava nehlava, protože na ohlávce visí pořád ten vazák, a v té samé chvíli stádo - rozdělené předtím na dvě rozběhané části – se srazí dole u ohrady.
A zrovna tenhle nebožák, který než aby vrazil do šéfa stáda, z kopce radši v plném galopu naletí do ohrady, která je hnědá a kterou tudíž uvidí v poslední vteřině… Neubrzdí a prásk…
Ženo moje, už nikdy nechci nic takového vidět.
:-( :-( :-(
Ale dobrý, koník sice upadl, ale vzápětí se zvedl a utekl. Prostě vzal roha, od stáda, úplně pryč.
No ty vole…
A sám, nebo s sebou vzal i stádo?
Tak jsem to nahlásila, bleskově jsem zabarikádovala ohradu a honem za ním.
Stádo zůstalo, to utíkalo na opačnou stranu
To je jediný štěstí, ty vole…
A tak ses ho vydala hledat pěšky??
Jo :D
Prostě nejdřív naslepo (marně asi kilometr), pak jsem ale našla stopu. A za necelých 15 minut i koně, byl na louce a žral trávu a to vázací vodítko na ohlávce už neměl.
Ty vole :D
V životě se mi tak neulevilo, ženo moje. Hned jsem oslavovala Pána Boha a svět byl najednou hezčí… Než se kůň vydal pryč.
…a šel
…a šel
…a šel
…a šel
…a šel
… a sto metrů za ním já :-)
Občas jsem zkusila vyslat signál - jakože „HOOODNEJ koník“…
![]()
:D :D :D :D :D
… anebo „PAŠÁÁÁK“
Úplně přesně vím, co myslíš :-)
Jenomže on po každém signálu zrychlil nebo začal klusat, tak jsem pak už radši držela hubu.
…a šli jsme…
…a šli…
…a šli…
…a šli…
Chvílemi to bylo i vtipné…:-)
Ale že šel od koní, to nechápu.
I když já tenkrát Dianu taky našla před obchodem o dvě vesnice dál :D
A když se podíváš na tu mapku - jak jsou ty louky, v těch lesích - teprve tam jsem ho chytla, protože potřeboval čurat. Vtipné je, že kdybych ho nedohonila, on by nejspíš zatočil doleva a tím by po té světlé cestě došel k jejich pastvině, akorát z druhé strany.
Ale jak jsem si ho připnula na vodítko, tak šel poslušně za mnou a došli jsme někam do prdele, kde byla asfaltka a koleje těsně vedle. A on byl bos… A to se mi prostě nechtělo, tahat bosého po asfaltu, když nevím, jestli je zvyklý, takže jsme se obrátili a šli po svojí stopě zpátky. A to do kopce typu vaše Kilimandžáro…
Třikrát jsem stopu ztratila a zamotala jsem se tam…
A do stáje jsem přišla v 9:46 (odchod za koníkem byl v 7:01)
Ty vole...To je strašný :D :D :D
Že jo? :-)
Kolik v sobě máš brufenů? Já bych 15km pěšky nedala :-)
Žádnej. Ale mám tak strašný mozoly na chodidlech, že si asi brzy nějakej vezmu :-)
Jakože fakt nedala! Hele, já bych si tam sedla do strouhy a brečela :-)
Taky bych sedla do strouhy, kdyby šlo o mého koně… Ale tenhle byl cizí, svěřený, to je jiná situace :-)
![]()
Ach můj bože, teda… Hlavně že se nic nestalo. Hlavně že nezdrhli všichni.
Má šlic na noze :-(
Měl jet v sobotu na závody, neskutečně mě tenhle malér štve…
A majitelka?
Byla statečná… Jako na potvoru v úterý do stáje nejezdí:-(
To jsou situace, za které člověk nemůže, nejdou ovlivnit…
No, zestárla jsem o tři sta let :-)
To věřím :-)
