ještě jednou hipostezky
Konečně se mi podařilo z mých dvou místností odstranit následky návratu z koňo-vandru. Zmizely batohy, různé kšíry, utržené karabiny, hromádky vytahaných kapesníků, zbytky snídaní (máslíčka, medíčky apod., tedy vzorky v původních obalech, nikoliv nakousnuté či jinak načaté zásoby). Slepila jsem pečlivě mapu (ano, právě tu turistickou mapu, kterou jsem použila ku zmlácení koně: nutno podotknout, že zvíře si z toho žádné následky neodneslo, na rozdíl od chudinky mapy) a zahleděla jsem se do mapky hipostezek.
Prásknu to na sebe, co by ne. Z Třebouně jsme většinou putovali po silnici 2. třídy, v kroku, v poklidu, bezpečně co se týče směru. Kdybych bývala tušila, že ona ztrácející se šedivá čára na mapce hipostezek není silnice, nýbrž také hipostezka, akorát že místo podkovy oranžové nesoucí podkovu fialovou… Přitom fialovou podkovu jsme potkali, na jedné z křižovatek. Ještě jsem se rozčilovala, co to je za fór, dvě různé barvičky: no nejsem už tak trošku omezená, co se týče mozkových pochodů?
Zkrátím to. Zhruba 15 kilometrů jsme naprosto zbytečně capkali po tvrdé a sálající silnici, zatímco několik desítek metrů vedle nás vedla útulná cestička polem, lesy a loučkami, lemovaná fialovou podkovou a mající o nějaké dva až tři kilometry kratší trasu, protože rybník míjela ze strany druhé a vedle přímo do centra Štědré, nikoliv na okraj. Co z toho vyplývá?
Na vytištění mapky zásadně používejte barevnou tiskárnu. Ne vždy se vyplatí šetřit:o)
Daja Swito
výtlem největší.
Pošlete mě na cestu kolem světa a já vám zmapuju vesmír… Muhehe:o)
