Takže Ježíšek vybalil další, v pořadí již desetinásobně převyšujícím množství koní, které vlastním.
Voda na mlýn rýpalům, protože rozsah mých cajků (věci na koně) bývá pravidelným předmětem spekulací, kde na to vlastně beru a že si je určitě pořizuji za zpronevěřené peníze, protože přece musím být ve vatě, když toho mám TOLIK.
Realita je samozřejmě jiná. Z počtu všech mých uzdeček jsem zakoupila přesně tři (vždy bazarové), zbylé jsou dary. Bez legrace, protože já bych dva a půl litru za Hauzra nevysolila ani omylem (stejně jako patnáct stovek za nejdražší podsedlovku v mé sbírce), a zrovna tak bych kvůli jedněm závodům nekupovala žlutou či modrou. A z tohoto důvodů je ani neprodám, protože jsou to dary, kterých si nemálo cením, a tak se mi doma věci budou hromadit, k nevoli všech, kterým můj herka-šatník z pro mě nepochopitelných důvodů leží v žaludku.
Navíc tahle je naprosto boží, takže děkuji, Ježíšku!:-)
