V letech 1996 a 1997 se na trůn Velké pardubické vrátil Josef Váňa, poprvé v pozici trenérské a následně již coby jezdec a trenér v jedné osobě.
Pohádka o Cipískovi
Sestava ročníku 1996 vůbec nebyla špatná, přestože na startu citelně chyběl nejsledovanější fenomén posledních dvou let Scater, nositel šesti vítězství v řadě. Žhavé želízko v ohni Františka Holčáka vyřadila ze hry veterinární kontrola a tak se zraky veřejnosti upnuly na zástupce anglické.
It´s a Snip přicestoval obhájit, k čemuž mu měla dopomoci i výměna jezdce. Charlie Mann do jeho sedla angažoval ikonu (nejen) ostrovních dostihů Richarda Dunwoodyho, dalšího pokušitele o double (ve Velké národní zvítězil dvakrát) a společnost jim dělali Norman Williamson v sedle Irish Stampa, Ken Wheelen s českým Veledou II a Guy Lewis, který po změnách zapříčiněných škrtem Scatera usedl také na českého koně, Double Oddse (tento mladý anglický jezdec se o zdolání Taxisova příkopu pokusil celkem dvakrát a ani jednou úspěšně).
Na škrtu Scatera rozhodně neprodělal předloňský vítěz Vladislav Snitkovskij, a zatímco se Scaterem coby jasným adeptem na metu nejvyšší se počítalo automaticky, polokrevnému Cipískovi věřil málokdo. A když nositel pohádkově českého jména vypálil nadupaným Angličanům rybník mnoha délkovým vítězstvím, měli důvod k obrovské radosti nejen zástupci Váňovstva, ale především čeští chovatelé.
A ještě jedna vzpomínka, v souvislosti s TV záznamem. V dostihu se koním neplete Double Odds, jak tvrdí Marek Svačina, nýbrž bělka Čest, tehdy svěřenkyně Čestmíra Olehly, trenéra fenomenálního Železníka. Nadějná šimla se do historie Velké pardubické zapsala svými třemi pokusy, kdy pokaždé skončila dříve, než se dostih rozběhnul, v jednom případě hned na druhé překážce.
Co o chlup uniklo ségře, se o chlup podařilo bráchovi (aneb Vronsky střídá Vinny)
Sama nevím, jak dostatečně popsat emoce po zjištění, že někdo, jehož obrázky vám visely ve skříni a kdo pro vás byl v dětských letech největším hrdinou, najednou nebydlí na druhé straně republiky, nýbrž pár kilometrů od vás. Faktem je, že odvahu k návštěvě jsem sbírala velmi, velmi dlouho a historicky prvním dostihovým koněm, na kterém jsem seděla, byl Vronsky, tehdy ještě ne vítěz Velké pardubické, protože jeho chvíle slávy přišla až o rok a půl později.
Být součástí dostihové centrály byl naprosto nový zážitek. Cipískovi po vítězství ve Velké visela nad omlácenými futry slavnostní girlanda z chvojí a fáborů, Vronsky měl na dveřích boxu vodovkami ručně namalovanou ceduli. Navíc oba tito koně patřili k nejspolehlivějším učitelům, byli nesmírně hodní, a přestože Vronsky byl aristokrat a měl na spoustu věcí velmi jasný názor, nikdy své moci a síly nezneužíval.
Do Velké pardubické 1997 Vronsky nastupoval coby favorit, takže mě po mnoha letech neminulo infarktové fandění. Jet s nimi do Pardubic a pomáhat přímo na místě činu jsem zdvořile odmítla, protože tohle by moje nervy nejspíš neunesly, a když v konci dobře rozběhnutého dostihu zařadil rychlost Marketplace s Pavlem Složilem, nedokázala jsem si ani ve snu představit, že by Vronského porazili, v daný moment byla taková představa skutečně nepřijatelná. A být dostih o pár metrů delší, šestiletý nováček Marketplace by nejvyšší metu Vronskému před nosem vyfoukl.
Třetí příčku naprosto nečekaně obsadila žena, Lucie Baluchová s Grettym, a zadělali na senzační příběh nerozlučného přátelství člověka a koně. Ženy v překážkových dostizích nemají na růžích ustláno a krkolomná cesta Lucie a Grettyho by mohla být vzorem pro všechny amazonky, kterým nestačí jen snít. Bohužel dojemný příběh krásné slečny a jejího ryzáka ukončilo tragické Grettyho zranění o necelé dva roky později.
Velká pardubická 1997 byla zároveň i premiérou budoucího šampióna Peruána. O něm příště:-)