Ano, nenávidím návraty odkudkoliv, ale to asi každý, že ano. Jenomže mé návraty sebou pokaždé nesou předzvěst, co mne asi tak čeká doma za překvapení ohledně hajtry (pokud zmizím na několik dní, mají všichni přísně zakázáno mne kontaktovat ve smyslu „koně utekli do města, Fino si urval podkovu a kulhá na dvě nohy, Radka blbě zapnula ohradník a vybila baterii během jedné noci apod.), a především vím, že následujících pár dní bude těžká pakárna, vrátit vše do starých kolejí. K vybalení věcí se zpravidla dostanu až během příštího víkendu, nic neobvyklého.
Návrat z Moravy se nesl v ještě pikantnějším duchu. Když jsem na místním nádraží zažádala o vystavení Z-karty, bylo mi sděleno, že to na počkání už nejde, prý nejdřív za týden. A už jsem běsnila, cesta do Prahy se mi notně prodražila a představa, kolik bude stát lístek z Moravy....grrrr...
Na Moravě, zhruba 500 km od nás, mi paní v okénku pověděla, že kartu mi na počkání opravdu nevystaví, ale pokud zaplatím ten paušál, dostanu potvrzení o nároku na slevu do doby, než mi karta přijde. No nespáchali byste vraždu, doma? Tím však historka zdaleka nekončila.
Paní v okénku mi věnovala formulář, ale použitou fotku že mi prý nevezmou, takže další zrada. Hlavně že doma mám hafo průkazových fotografií a krásných!, ale k čemu mi to bylo? Takže další kilo za nové fotky, kde vypadám na třináct, páč jsem se ve spěchu zapomněla zmalovat. A abych svou blbost jo ještě víc umocnila, tak jsem si do žádosti o platnost Z karty napsala až pondělí datum: netřeba dodávat, že domů jsem hodlala cestovat v neděli. Kdyby ten den debilita kvetla, jsem ještě dnes hustě obrostlá až k patám. Naštěstí pro mne bylo reálné si prodloužit pobyt o jeden den a do Prahy jsem se v pondělí svezla v roli spícího spolujezdce:o)
cestovní momentka z auta (podotýkám, že chlupatá ručka držící mou sladkou bradičku není moje:o)))
Morava jako taková však neměla chybu, takže se mi domů kdovíjak nechtělo. Kde jinde uslyším v listopadu po půlnoci zpívat kosa? A pěkně nahlas? Ochutnala jsem thajskou kuchyni a to prosím hůlkami; obavy, že si budu muset na konci hůleček ořezávátkem vytvořit špičky za účelem napichování potravy se naštěstí nenaplnily. K mému osobnímu překvapení kanál Animals Planet zválcoval i původně preferované hudební kanály typu MTV a Óčko, jednoduše proto, že byl stokrát zajímavější než současné vesměs nudné klipy, a náhodně objevený Return of the king ve slovenském dabingu byl poslední luxusní kapkou týkající se televize. Návrat Krále jsem v kině viděla nejméně 11krát, proto byla slovenská verze vnadidlem pro mou zvědavost, jaképak překladové perly nás neminou: takže Chicho /Smíšek/, Frodo Bublík, ohyzdové (skřeti), Opucha (Odula)... Ovšem obdobně jako u dabingu českého nesahají Slováci originálu ani po kotníky, půlka atmosféry vinou dabování zmizela. I když já jsem vlastně v češtině viděla pouze Společenstvo prstenu, ostatních „českých“ podob jsem se mileráda vzdala.
Nadměrné sledování TV mne nijak nepoznamenalo:o)... a rovněž mám kulantně zmapovanou válku ve Vietnamu, díky sérii filmů, muheheee...
V neposlední řadě jsem se letos, a pravděpodobně naposledy, brodila ve sněhu, což považuji za nesmírný přínos mé existence.
Nutno zopakovat, někdy v budoucnu.
Daja Swito
televizní barbar, co se týče zvířátek:o)