Nejočekávanější show roku (ne-li desetiletí: téměř na den přesně po Majklovi) se blíží. Madonna míří do Praglu a já, a teď se klidně trhejte smíchy, pořád ještě nemám svůj lupen na koncert... Vstupenka je totiž v Praze a vyzvednout ji může pouze Vlk, který je za hranicemi a má šibeniční limit na rychlý přesun do Prahy. Tak šibeniční, že sám neví, jestli vůbec hraniční čáru naší vlasti překročí. Jistě se ptáte, jak k této nepochopitelné události mohlo dojít...
Inu, oba jsme na to zapomněli. Ano, oba od poloviny června víme, že v září Madonna, ale spojitost konec srpna = začátek září nám oběma tak nějak unikla.... Chápete to? Já teda ne, hahaha. Mno, to se stává i těm nejlepším.
Aby malérů nebylo náhodou málo, díra v noze mého koně se dle očekávání zanítila. Je třeba hlídat, kdy a jestli nasadit antibiotika: skoro si až přeju, aby to fakt oteklo a hned byl důvod koně napíchat. Jak mám takhle s klidným svědomím zmizet na skoro dva dny do Praglu?
A do třetice všeho dobrého: s ohromným překvapením jsem zjistila, že 6.9.2006, tedy den koncertu, není pátek, nýbrž středa (zítra !!!) a abych se jó cítila jako kripl, naskočil mi ukázkový opar. Zítra budu mít hubu jako černoušek Bubu. Takže poklidně vyčkávám, co se mi ještě přihodí... hahaha... Na výběr mám zítra dva spoje: oba vyjíždějí do Prahy v půl dvanácté, oba (bus i vlak) to mají na 3,5 hodiny dlouho... pak už mi nic nejede, což samo o sobě zračí průser.
Docela se na to všechno těším. Šance dostat se do debilní Sazka Arény přes ochranku a všechny turnikety je mizerně nízká... Prolézt na falešnou vipku s nacvičenou cizojazyčnou větou tudíž nehrozí, okénka na toaletách nemají... Sama jsem zvědavá. A bohužel i zatraceně nadržená na show, takže mám poslední noc na přemýšlení, co s tím...:o)
Daja Swito
kterou chytla předkoncertová euforie v neděli v podvečer. Bohužel zbytečně, hahaha. I když.... letošní krédo zní „nikdy neříkej nikdy...:o)