Tak jsem se ráno probrala, abych zjistila, že mi nejde mluvit. Naštěstí pes je natolik přírodou vybavený, že mu nepřijde divné, když melete pantem, aniž by z vás vyšel hlásek: on si vrtí ocasem a celým svým tělem je rád, že vás vidí.
Děkuji Moničce za probuzení, zhruba po pěti hodinách spánku: s ohromnou radostí mi hlásila, že jsme vyhrály ve sportce. A to ne dvacet pět korun, jak původně tvrdila, nýbrž sto dvacet pět! Takhle to dopadá, když si někdo poplete středeční a nedělní tah. A pořád lepší, než po zvednutí telefonu uslyšet „utekli vám koně“ (i přes fakt, že poslední tři roky to vaši nebyli).
Co se mi zdálo? Film. Tentokrát bez Klárky, které jsem posledně slíbila, že v jejím autě bude ona sedět vzadu (s Bradem Pittem a Tomem Cruisem), a že já klidně budu řídit, tedy když se nebudou oni bát. BOOM... jste svědky momentu, kdy se mi právě teď vybavil kus snu – řídila jsem. Škodovku! Takže beru zpět, Klárka tam byla, jela jsem za ní a motor děsně hulil a řval. A Klárka se tomu smála a utíkala přede mnou. A byla rychlejší než já v autě:o) A hrála nám k tomu Gimme Gimme. A přitom já v noci sjela Slumdog Millionaire (výborný film!) a před ním Fightclub (doporučeno Klárkou, kvůli Pittovi; neodolala jsem, a super, on je fakt kus)...
Čekám, kdy definitivně zařve počítač. Po oné veselé příhodě, kdy jsem si dovolila požádat program Malování o otočení fotky s rozměry 7000x8000 pixelů, a kdy jsem byla nucena strhnout bok case a začít chladit ovíváním, aby procesor neexplodoval, jsem na své PC hodná. Nezatěžuji ho zbytečnými operacemi, a když vypaluji, tak kolem chodím po špičkách, a nemlátím pěstí do case, když mu něco (skoro všechno) trvá. V týdnu jsem se však jala prubnout vypálené DVD, abych se ujistila, že tahle data mohu ze složky „zálohy“ smáznout, a protože šlo o 4,5 GB hudby, kliknula jsem na „vybrat vše“ a „play in winamp“ v naivní představě, že program bude postupně pouštět jednotlivé tracky. Leč program to vyřešil po svém: pustil je všechny najednou. Procesor sténal, já nadávala... Tvrdým restartům já neholduji, takže jsem jednu složku po druhé zavírala, což byl porod, každé odkliknutí „opravdu ukončit ano – ne?“ jsem doprovodila vzteklým „ne asi“... Hrůza. Hlavně kulturní zážitek, slyšet naráz téměř sto skladeb (program pustil z každého adresáře první song plus zhruba šedesátku sólo souborů).
draace
Musím nelibě přiznat, že co se týče chlapů, má Pyskatka vkus:o)
Hrál i v Burn After Reading :o)