Neděle byla výjimečným dnem: zjistila jsem totiž, že nemám depku. Oproti týdnům minulým, kdy se střídaly stavy hluboké, střední a lehké depky, jsem nepociťovala vůbec žádnou; místo ní jsem prodělala ukázkový KOPR (kurevský odpor k práci). Ale jako pořád lepší být kyselá a zpruzená, než lítostivá. Změnu stavu mysli jsem otestovala i depkarádou (adresář plný MP3, u kterých se nádherně bulí): nic to se mnou neudělalo. Fakticky nic. Na jednu stranu jsem ráda, ale jinak mě štve, že jsem nijak nepohnula s přípravami na Huberta (zabitý den). Kromě čučení na X-files jsem akorát přetřídila a upravila pár set čekajících fotek, provedla generální úklid u hada i myší (sousedi:o), opravila rozpárané bočnice u Hauzra, namazala závodní uzdečky, zašila kapsu, vyprala Nikole tanga, uklidila kabely strašící od poslední digitalizace VHS, vyčistila plochu od adresářů „news 1 až 16“ a souborů, které sloužily k „tohle na ploše nepřehlédnu“ (jak hluboký omyl). Přetřídila jsem i data na flash-kartě (sado-maso akce) a nadávala na počasí, protože napěchovaný tlak mi mou práci přerušoval krátkodobými spánky.
Když už jsem se nedokázala donutit opravit u koní ten oxer, tak jsem mohla aspoň zbourat tripple bar. I kůň byl od pohledu rád, že pod sedlo nemusel.
V nové nabídce Quelle mají cool kalhotky s dráčky. Naprosto boží bokovky. Když pominu fakt, že po nákupu foťáku nemám na kontě ani na úhradu poštovného (natož na slanou vodu), stejně by mě nebavilo na ně čtvrt roku čekat. Koni dlužím téměř deset tisíc, takže jestli si teď zlomí nohu, budu si muset na kafilérku vzít úvěr. A to jsem se dnes měla vracet z mé jediné letošní dovolené, ze které samozřejmě sešlo... No není to mazec?:o)
Kdepak mazec: divný rok.
draace
Kdyby se někomu chtělo mi zacálovat sobotní závody v Trnové, jsem k dispozici.
Excelentní držkopád v ceně, protože kůň se v posledních týdnech moc nenadřel:o)