Třetí týden vysílání sourozenců Vodných na E2. Za tohle by se měla fasovat flaška Fernetu a dvojitá dávka sedativ, protože kdykoliv do éteru zahýkají „čhéčhééé“, odolávám pokušení vnitřně explodovat, popadnout rádio a hodit jej hystericky po kola nejbližšího kamionu. Kdyby se ti dva aspoň nesnažili být vtipní. Kdyby aspoň drželi ústa. Kdyby aspoň nepovykovali unisono, vždyť už jen dle intonace lze rozpoznat, že jsou sourozenci. Šílím. A šílím strachy, že se v soutěži o lístky na Madonnu dovolám a budu s NIMI muset komunikovat, aniž bych hlasitě zvracela do mobilu. Dokážete si představit ten absurdistán? Po těch letech soutěžení o koncerty by to klaplo, ale já bych z toho měla doživotní trauma, nezávisle na výsledku telefonátu.
Nestačí, že ty dva břídily tento týden musím ráno poslouchat (ano, právě kvůli soutěži); tři týdny bez Loeše a Patrika ještě přežiju, ale Vodné-duo už fakt ne. Dnes jsem měla mobil našláplý rychle, ale fakt se mi JIM volat nechtělo, takže smůla. Soutěžící slečna v éteru řekla číslo, které jsem si včera za své vybrala i JÁ, a vyhrála. Jede na Madonnu. Co na to říct? Nic.
Nemluvě o faktu, že výherce na koncert veze ORANŽOVÝ bus Student Agency. To abych radši nevyhrála, že jo...
draace
Jsem soutěživá, ale v mezích normy.
Jak jde o duševní zdraví...
A hádejte, který moderátor jede na Madonnu také.
Iniciály jsou „OV“.