Takhle mi to visí před očima.
Abych nezapomněla, co se týče termínu.
Vtip vězí ve faktu, že se mi nikam absolutně ani trošku cestovat nechce.
Včerejší kino dopadlo rovněž zajímavě. Po adrenalinové procházce v sedle koně (oprava: v sedle debila) jsem se hodila do civilní podoby a poté do sebe naházela večeři. Chyba, protože jsem se cpala u televize. Probudila jsem se v půl páté ráno...
Od drdolu mám v lebce vytlačenou díru a celkově mi není jasné, jak jsem vůbec mohla s tím vším spát. Ale teoreticky bych měla být vyhajaná do růžova, protože tolik hodin spánku vkuse si už ani nepamatuji.
Kromě jiného jsem ráno zjistila, že se mi vrátil čich (že by konečně zdravá?). Myš tak strašně smrdí, že jsem málem upadla... Tedy vlastně dvě myši, protože obyvatelé venkovního myšína mi letos vychcípali, a posledního z nich jsem umístila k sobě, aby Kirsten nebyla sama. Kirsten zrovna nadšení nevykazovala... Půl hodiny hystericky skákala; bouchala se o strop a boky terárka, a vypadalo to, že se co nevidět ozve "mlask" a zůstane z ní mastný myší flek přilepený na stěně. Ale večer už kámošky. Super dvojka: bubákový paranoik a notorický kašlavec. Dohromady povaha mého koně, a tak čekám, která čím dřív nakazí kolegyni.