A je po hokeji, v rámci MS. A já se směji. A směji se hodně, protože škodolibý smích je neutuchající a nakažlivý. Jakožto laikovi mi nepřísluší hodnotit hokej ani výsledek rozhodujícího zápasu, ale z pohledu názoru, že v týmu brankářů měl figurovat i Lukáš Mensator, nezbude než dodat „a dobře mu tak“. Komu? Panu Hadamczikovi. Jeho odchod z nároďáku budiž satisfakcí nejen Lukášovi, ale všem fanouškům karlovarské Energie.
Co nového u draacete? Ráno se mi zdálo, že „mladí samečkové Loeš a Patrik“ koupili maringotku, traktor a objíždějí regiony, nabízejíce lacinou disko hudbu a ještě lacinější zboží (sortiment vietnamských trhů, pakliže si odmyslíte oděvy). Pátrat po hlubším významu tohoto vidění zřejmě nemá smysl.
I mužskou smrtelnou chorobu na 7 písmen (rýmičku) jsem potlačila a již mě neirituje, proč všichni mluví tak strašně potichu: uši mi totiž sem tam odlehnou (poslech rádia je tudíž působivým zážitkem aneb střídání šepotu s kraválem, odvíjející se od množství zeleného hlenu v dané dutinní lokalitě). A místo „Given uuuuup“ (zvracímeeeeee) mě budí „Kanikuly“. Nic proti ruštině (na „Nas nedogonjat“ dokážu frčet kdykoliv, a nemusí se nutně jednat o útěk z NH Kladruby bezprostředně po exkurzi, za kterou se nám tehdy nechtělo platit, takže jsme sprostě a prostě naskákali do auta a vzali roha), ale „Kanikuly“ v mém hitlistu nejspíš figurovat nebudou. Proč už před pátou ráno nebudí Tired of being sorry? Tohle mě ráno bavilo. Dokonce už mi jedno mé dítě (již dospělé:o) objasnilo, o čem to je, větou „no on se tam kurví…“ Asi Emo:o)
Čeká mě nelítostný boj s dubnovým intrastatem. Jdu se zbaběle schovat pod stůl. Jenomže když ony ty potvory Vám vlezou všude…
draace
Kancelářská Krysa.
Anebo Kancelářský Kripl?