Třešně už dokvétají a nahradily je jasmíny. Květ jasmínu nádherně voní, že i alergika donutí se jím kochat. Květoucí stromy! Jaro! Teplo! Sluníčko! Tráva! Zelený kůň!
Vtip vězí ve faktu, že já do toho všeho krásna nemohu vystrčit nos. Otrava jelenem mi podrazila nejen tělesnou hmotnost, ale i obranyschopnost, takže zuřivě bojuji s opary, s nutnostmi spát 24 hodin denně (oprava: bezvládně ležet a namlouvat si, že třeba už fakt spím) a s rýmičkou. Ano, mám ji zase: pověstnou mužskou smrtelnou! chorobu na sedm písmen. Já, která se donedávna respiračním chorobám posmívala, protože těch pět let bez nich mi "pěkně" vymodelovalo ego. Taková potupa, být nachcípaná, a to prosím kvůli jaru. Nekecám... mám kancl v místnosti, kde je chladno, zatímco těm naproti do oken pere sluníčko. A tak otvírají okna, radují se z teplíčka, zatímco průvan leze ke mně pod stůl, aby mi ještě víc mrzly nohy. Za oknem se promenádují chodci v krátkých rukávech, ale já se musím balit do fleece deky, aby mi z nosu nevylezl rýmičkový rampouch.
Ven pořád ještě můžu jenom večer, protože popáleniny třetího stupně nad zápěstím pořád ještě bolí. Co z toho jara mám? Inu, čumění z okna:o)
draace
Asi bych měla začít trénovat skákání.
S vlající nudlí z nosu to jistě bude působivé. Muhehe:o)