Informace o článku
Takže pokračuji a tímto navazuji na včerejšek. Přeji příjemné čtení a daným osobám ještě příjemnější vzpomínání.
draacedraace
...with M. JACKSON...with M. JACKSON
02.08.2007 6:49:0002.08.2007 6:49:00

Přesně před deseti lety... opět (část II.)


     Hádejte, kdo nás přišel vzbudit!
     Inu, policajt. V tomto směru jsou tamější muži zákona velice důslední.

     Ráno se část květáků vrhla do sprch (očista za 10DM = beze mě) a po dvojicích jsme nenápadně navštěvovali toalety v McDonald´s (samozřejmě jsme všude šacovali noviny). Nasnídali jsme se, zavřeli batožinu do schránky, což nám trvalo nejdéle, protože automat na drobné mezitím umřel a přinutit německé občany, aby rozměnili jejich tvrdou měnu, byl lítý boj. A poté jsme konečně zamířili k hotelu.

     Zjistili jsme tam poměrně nepříjemný fakt: okna Michaelova apartmánu se nalézala jinde než vchod, což pokaždé znamená problém. Teď babo raď, kde číhat? Pod okny anebo u vchodu, kde ve výhledu trůnilo několik policajtských dodávek, k naší "nepopsatelné" radosti? Vzhledem k faktu, že idol ještě vyspával, jsme se usadili na chodníku pod jeho okny. Sluníčko zatím nic moc, takže Standa s Michalem využili teplých dek, které tam byly k dispozici fanouškům (zřejmě dárek od Krále popu) a rovnou si na trávníku ustlali, beztak se nic nedělo. Lukáš debatoval s pražskou Kripliho partou (tímto zdravím Krajní, se kterou jsme se tehdy ještě neznaly:o), občas kolem projel policajt, víc ani ťuk. Párkrát jsme si odskočili do onoho přepychového obchoďáku (lákala jsem Michala na "hezčejší" paruky v 1. patře:o) a samozřejmě jsme pokukovali po hodinách. Kdy jako pan Král hodlá vstávat?

     Kolem poledne ochranka posbírala deky a kluci měli po spaní. A King of Pop furt nic. Netušili jsme, co se má dít, žádné indicie ani od profláknutějších fans, média také bezradně mlčela a krčila rameny, takže jsme se zdekovali ke vchodu, protože "co kdyby", hodin už bylo víc než dost. Moc místa prostor před vchodem neposkytoval a policajti nevypadali, že s těmi dodávkami poodjedou, jak ráno slibovali, ale ejhle, z lůna hotelu se vyloupl Teddy Lakis. Ano, Michaelův vrchní služebníček, jehož důležitost spočívá v oznamování "Pan Jackson je nemocen, prosím, jděte domů. Opakuji...", a protože ovládá asi čtyři jazyky, působí to groteskně. No vymódil se ukázkově: tepláky s "erotickým" trojúhelníčkem na zadku, a já v tu chvíli konečně "pochopila", že bez něho asi nemůžu žít. Ó, jak ten byl úžasnej... (Brrrrr.)

     Od toho momentu jsme místo Krále popu řešili právě Teddíka, a když se kolem třetí hodiny opět objevil, měl už na sobě oblek a důležitě nám oznámil, že pan Jackson prý jakože půjde ven. Ale že on neví, kdy. Oprava: že JEŠTĚ neví, kdy. A světe div se, pan Jackson opravdu vstal a v okolí hotelu vypukla obvyklá estráda "mávání", což se nám šiklo. Protože jakmile se jeho ksicht blýsknul za záclonou, uvolnilo se u naší bariéry místo, takže jsme vystartovali a honem jsme se přilepili k zátarase u vchodu. A doufali, že s tím výletem ven Teddy nekecal. Mno, nekecal, protože Král popu se skutečně uráčil vylézt z hotelu, akorát že zřejmě v pěkném časovém skluzu, protože se ukázal na pár vteřin. Zamával nám a zmizel v dodávce, čímž jeho promenáda skončila. Denisa sice něco vyfotila, ale já stihla pouze dodávku, a to vteřinu před tím, než Wacko Jacko vystrčil hlavu ven. Jaký to pech...:o)

     Většina fanoušků vyrazila za autem, včetně dvou květáků, a značná část zábradlí před vchodem náhle zela prázdnotou. Okamžitě jsme zaujali nejlepší místa, naházeli jsme si tam batohy a rychle lepili naše transparenty na zábradlí. Pracovali jsme usilovně a tiše, takže až poté jsme zjistili, že přesně vedle nás se obdobným způsobem "opevňují" Kripls (Pražáci):o) Tím pádem 2/3 bariéry patřilo České republice a dali jsme si společnými silami záležet, aby to bylo vidět. Mezitím se nám vrátil profláklý sprinter a dodávkový stíhač Lukáš, kterému v jeho pronásledovacím koníčku doprovází smůla. Prý se těšil, jak si zaběhá za autem, ale kdosi mu sprostě podkopl nohy, a náš sportman sebou fláknul a namlel si. Pravda, nebylo to poprvé, kdy honičku za dodávkou neustál, ale ochota Němců pomoci mu... Prý bez komentáře, odmítli mu poskytnout pomoc, vyjma policajta, který Lukášovi věnoval několik náplastí na odřeniny. Lukáše jsme tudíž zalepili a čekali na Michala, který prý s kolonou držel tempo. Nevím přesně, kdy se objevil, ale aspoň donesl hot news: Michael Jackson prý ujel někam do "ZOO Garten".

      Tedy někam, kde jsme ráno spali... Bez komentáře.


Zdroj: youtube
Video objeveno náhodou... natočeno v ZOO Garten.

     Pražáci nám půjčili pár časopisů, takže jsme vegetili a relaxovali, tedy než se z ničeho nic a bez varování přiřítily motorky: kolona byla zpět. Než jsme stačili zareagovat (natož se zvednout), tak Michael vyskočil z dodávky, rukou pozdravil "The Czech republic" a zmizel v hotelu.
     Konsternovaně jsme zírali. Taková sprosťárna! Kde vzal tu drzost vrátit se během třiceti minut, když jsme zvyklí čekat hodiny?

     Utěšit nás přišel Teddík, jak jinak. Vybíral dárečky od fanoušků (ano, nejdůležitější poslíček ve vesmíru), takže jsme mu dali Denisin miminkovský transparent a Book o minulých výpravách za Králem Popu. Teddík se na Book rozkošně usmíval, my se rádoby usmívali na něho...  Nevím, kterého recesistu napadlo si vyžadonit foto spolu s ním, ale jemu to taaaak udělalo dobře. Nechci tu fotku nikdy vidět, protože jsem z ní nestihla utéct, teoreticky by tam měl být zachycen moment, kdy prchám zleva doprava. Teddy poté všem fanouškům vzkazoval, že pan Jackson už se venku neukáže, takže se dočkal protáhlých anebo značně nevěřících ksichtů. Neopomněl tudíž prezentovat svou obvyklou prupovídku "Copak jsem vám někdy lhal?"

      V dané situaci se nabízelo vykašlat se na Michaela Jacksona a stát se fanynkou Teddyho Lakise. Takže honem se jím kochat, než uteče...:o)

     Přesunuli jsme se pod okno, protože Michael měl údajně jednání. Jak asi vypadá, takové jednání? Těžko říct. Vykecávali jsme s pražskými Kripls, a jelikož se nic nedělo, zdekovaly jsme se já, Denisa a Mína směrem k obchoďáku, kvůli záchodkům. Akorát kdyby tam nebylo zavřeno, že jo. Byly jsme nuceny oběhnout několik bloků a podařilo se nám najít adekvátní náhradu, tedy až na tu vařící vodu, protože paradoxně studená jim netekla. Opařily jsme naše pet lahve zásobou nové vody a vrátily se k hotelu, kde jsme se dověděly, že "von vylez z vokna".

     Mína tuhle významnou událost Kripliho party vzpomenula formou "v Berlíně jsem Krále doslova prosrala".

     O něco později jsem SnackBar šla ukázat i Petře, samozřejmě v momentě, kdy mrzák opět vykoukl a tentokrát se promenádoval v okně. Cvakla jsem několik fotek mrňavé hlavičky, aby se jakože neřeklo, a pár minut jsme poskakovali, aby jakože nebyla nuda, co jiného taky může fanoušek dělat.

 

Celkově však u hotelu vládla nálada mrzutá, protože King of Pop tentokrát na fanoušky zvysoka kašlal. Teprve v deset večer se rozpoutala pořádnější akce: zahulákali jsme si, zapískali jsme si, vyvolávali jsme jeho jméno... Vypadalo to, že Král popu je i přes post umělce hluchý, protože tohle muselo Berlínem otřásat. Ale nakonec se dostavil kýžený úspěch: v okně se pohnula ruka. No hurá.

     Působilo to vcelku nadějně, možná se Král popu rozhodl, že nám čekání na zázrak zpestří.
     A také že jo! Pár minut se zřejmě připravoval, aby poté mohl vylézt na balkón, zašaškovat si s polštářem a vzápětí jej hodit dolů. A kam? Samozřejmě mezi policajty, jako na vztek. Nicméně scénka, která nastala, byla naprosto luxusní. Fanoušci se vrhli do bariér a přes ně, ve snaze urvat kus polštáře, takže policajti konečně měli koho mlátit a koho házet zpátky. Dvě nejhysteričtější rivalky byly spolu s vytouženým polštářem záhy nacpány do obrněné policejní dodávky, kde je od sebe se značným úsilím odtrhli a trofej jim údajně rozdělili napůl.

     Škoda, že jsme tohle neviděli na vlastní oči (myšleno půlení polštáře, protože bitky jsou tak nějak normální.)

     U zátaras zbytek policajtů mezitím křísil chudinku, která se nedobrovolně ocitla vespod bitky o polštář, a my jsme se s přesností Orloje o hodinu později pokusili si přítomnost Krále Popu vyřvat znovu.
     Snad už ho nenapadne zabíjet lidi polštářem, ale tak jako vylézt by mohl, že jo...
     A zatímco fanoušci tleskali a skandovali "Michael! Michael! Michael!", já jsem tiše přizvukovala "Teddy, Teddy, Teddy", když už jsem tedy novopečená fanynka Teddyho Lakise. A hádejte, kdo vylezl z hotelu. Nu ano, můj idol! Samozřejmě ten nový (Teddy).

     Takže jedna nula pro mě.

     Božský Teddík popošel k fanouškům, spráskl ruce a hřejivě pravil:"Mein Gott!"
     Co dalšího říkal, už nevím, protože jsem musela "řešit", jaké to má úžasný Teddík překrásné tričko.
     Teddy fanoušky mezitím poprosil, aby se rozešli domů, protože pan Jackson už spí, takže jsem si do vyvolávání Krále popu křikla svoje "Teddy, I love you", tak snad mě můj nový idol slyšel.

     A samozřejmě jsme nikam nešli. Přece neopustím... Teddyho... že jo...:o)

     Michal a Petra nelenili a přímo na ulici založili duo, ve snaze Michaelovi konkurovat. Pozpěvovali do imaginárního mikrofonu (pet lahve) spontánní nekonečný a značně nesmysloidní song, zatímco my ostatní se dávili smíchy. Kripliho parta postřehla nebývalý ruch naší skupiny, a přišli se podívat blíž v momentě, kdy duo Petra & Michal juchali do útrob flašky "hurá, Debbieland, do toho, do toho...".

     Podobně probíhalo i focení, které se zvrhlo v akci "bum". Cestou na domovskou stanici ZOO Garten objevil Michal v jedné z uliček auťák s figurínou na korbě, samozřejmě k ní hned vyskočil, přitulil se k ní a hulákal, ať ho s ní vyfotíme. No slušelo jim to, akorát fotografování se ve finále nějak protáhlo, protože najednou bylo po půlnoci.

     Když jsme se loučili se ZOO Garten, potkali jsme na nástupišti týpka, na kterého jsme narazili i během show. Výhradně na naše přání předvedl Elvise Presleyho, takže jsme v jednu hodinu ráno nadšeně aplaudovali, v lůně nádraží s nejhorší pověstí v Berlíně. Chlápek uměl geniálně napodobit kačera Donalda a na rozdíl od ztichlých přihlížejících Němců jsme se královsky bavili. Přála bych vám ho slyšet, byl opravdu výborný.

...No Berlíne, ahóóóój....

      Poslední berlínskou noc jsme strávili v metru poblíž nádraží. Ustlali jsme si mezi sloupy a Standa vytáhl z tašky bochník chleba, nad kterým jsme sborově zařvali smíchy, protože jeho tvar "placka" nás zbořil. Postupně jsme zalehli a vytuhli, únava vykonala své.

(pokračování zítra:o)

A ještě jedno nalezené berlínské video:

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
Gravatar

z toho si nic nedělej, já měl na základc...

z toho si nic nedělej, já měl na základce ze psaní taky za 1 a když si teď přepisuju ročně psaný deníky z let 92, 96, 00 a 04 do počítače, najdou se místa, kde jsem vážně v koncích ... A musím konstatovat, že s věkem se to pořád ZHORŠUJE ...
Gravatar

ehm... nikoli ROČNĚ psaný deníky, ale RU...

ehm... nikoli ROČNĚ psaný deníky, ale RUČNĚ. Banální, leč v kontextu fatální překlep.
Gravatar

frost: strávila jsem půlhodinu hledáním ...

frost: strávila jsem půlhodinu hledáním překlepu "ročně", než mi došlo, že šlo o překlep tvůj... hujahááá:o)
Gravatar

draace: no, koukám, že taky patříš do té...

draace: no, koukám, že taky patříš do té vzácné skupiny jedinců, co chybu hledají nejdřív u sebe ;o))