Nejedu.
Když se na přelomu července a srpna začal nápad s Beat it realizovat, byla jsem nadšená a odhodlaná se zúčastnit, ryze pro pocit, ale postupem času mé emoce uhasly, zatímco akce se nafukuje a stává se lákavým žrádlem pro veškerá média. Nejsem proti, jen ať hvězda Michaela Jacksona září dál, a pokud padnou rekordy, tím lépe. Ale beze mě.
.
.
Výlet do Prahy se mi hodil: poslední srpnový víkend nabízí nejen Beat it tribute, ale i páteční ohňostrojovou show, nedělní boj Age of Japea o klasickou trojkorunu a novou expozici papoušků v pražské ZOO s Cuthbertem. Mám dárek k narozkám pro Kay, u maaatěju na mě čeká opravená kamera a koumákovi dlužím pivo... Hodně restů. Leč všechno je jinak. Je pátek a po sérii zpráv o neúmyslném zabití Michaela je mi to znovu strašlivě líto. Zatančit si ve stovkovém davu na Beat it by jistě bylo parádní, ale ne sama. Všichni ti, se kterými bych do toho šla okamžitě a bez zaváhání, jsou rozseti po celém světě, a naděje, že v davu fanoušků potkám jediný známý ksicht, po kterém by se dalo skočit a obejmout jej, je nulová. Jsem šťastná, že Michaelova hudba oslovuje všechny věkové kategorie a že právě ti "mladí" rozhoupali tuhle senzační myšlenku, ale být tam "cizí mezi svými"... like a stranger in Moscow... Nechci.
draace
Zase bych mohla prodávat sentiment po kilech.
A kupujte Thriller. Nejen zítra:o)