v nejlepším se přece má přestat
(část III.)
Odchodem ze stájí „nahoře“ už jsem se definitivně zařadila mezi „dolní“: skupina kromě mě, Móni, Klárky a majitelky Amíka čítala jistý čas i Hanku a jejího koně Paegase, odkoupeného z útulku Bianka. A nastala etapa, o které se nahoře pouze jen hlasitě plánovalo: fakticky jsme na závody vyjeli, aneb když se neuvěřitelné stává skutkem. A ne jednou, takže budeme bilancovat:o)
Betynka (Móňa)
S parkurovými soutěžemi se počalo v r. 2002, s Klárčinou Betynkou. Vyjet s ní se podařilo pouze jednou, protože kobyla neustále podléhala rozmanitým bebíčkům; Klárka nakonec rozhodla, že ji nechá na pokoji, a že ji připustí. Pětiletý Amík se v daném roce teprve učil, bohužel však metodami „rychlokvašek“, což samozřejmě bylo špatně. Na jaře jsme ho po strastiplném putování z ruky do ruky obsedli (netušíce však, že na něm již ve věku roku a půl rajtovaly děti. A slovem rajtovaly myslím klus, cval a trysk), a na podzim už musel skákat. Absolvoval jeden veřejňák, a že prý příští rok už naostro.
Rok 2003: Čtyřletého Fina jsem jezdila výhradně já, už pracoval naplno, ale neskákal. Nebyl na něho ze strany vytížené Móni čas, což zpětně beru jako obrovské plus, protože s ním nikdo nespěchal. Amík na tom byl hůře: objevily se symptomy HS, a než jsme se dopídili, o co jde, tak si toho chudák dost vytrpěl. Do kolektivu ve stáji nám přibyl Klárčin Stormík, plnokrevník stažený z překážkových dostihů, a jeho přeučování na parkur pro nás byla jedna z nejužitečnějších praktických škol. Koně se nikdy neumístili lépe než v polovině počtu startujících.
Storm of Fire (Móňa)
Rok 2004: místo Stormíka se přistěhoval Monty. Klárka zdařile absolvovala zkoušky, takže počet lidí se závodní licencí vzrostl, a na sklonku roku ZZVJ udělala i Kibicka. Můj pětiletý kůň už skákal a na svém prvním životním parkuru získal „naši“ historicky první stužku (5. místo). Klárka s Montíkem sice přecházeli čistě, ale kvůli výstřelkům ze strany koně vždy s penalizací. Amík měl svůj šťastný den jednou – získal své první mašle za 3. a 5. místo v Z a ZL. Kromě Hančina Paegase, který s námi strávil zhruba rok, dělal během zimy koním společnost i Betynčin potomek - Seviot (Finův vlastní bratranec:o)
Monťák (soustředěná Klárka:o)
Rok 2005: Finovi se povedlo jeho první Z, za 6. místo. Licenci na jaře udělala i Zuzka, která s Amíkem vyhrála jeden dětský parkur, Fino slušně přeskákal i ZL. Klárka ve svém boji s divokým pošukem Monťákem udělala obrovský pokrok, ale adrenalinové lekce ji na sklonku roku omrzely, a koně prodala. Vzhledem k těhotenství Móni a stavu hängeru (který nám rozbili "sousedi"), se od července na závody nejezdilo, a skákat se učilo draace:o) No jako opravdu: pro své vlastní ego jsem plánovala na podzim také složit ZZVJ. Bohužel moje skákací fobie nepolevila, strach naopak víc a víc vzrůstal, a po karambolu na oxeru a následném zrušení zkoušek jsem se skákáním okamžitě přestala. A nikdo už mě nedonutil. Bojim, bojim, bojim, nechci, už nikdy.
Rok 2006: Už pouze Amík a Fino. Majitelka Amíka přišla o většinu pozemků, takže Klárka se i s koňmi odstěhovala, a já s Móňou jsme osiřely:o( V sedle parkurů pouze opět jen Móňa, bo s oběma juniorkami zrovna mlátila puberta. V parkurech oba koně nikdy lépe než na 3. místě, ale počet stužek v jedné sezóně prozatím nejvyšší.
Amík (Móňa)
Rok 2007: hodně jsme se zaměřili na Amíkovy problémy s HS. Dařilo se s oběma přeskákat čistě, bohužel však s trestnými vteřinami za čas. V létě místo tradiční přestávky (Móňa – prázdniny na Moravě u rodičů) zavedeno skákání ve volnosti, což významně ovlivnilo styly obou koní: především Fina, který zjistil, že z místa lze přeskočit i 140 cm oxer. Začal si věřit, a oba dva si vylepšili počítání. Závěr sezóny však byl podivný: po dvou zrušených a jedněch přeložených, a jedněch v dešti a vichru utopených závodech, Fino s Móňou konečně přivezli žlutou mašli. Ve sbírce mu tím pádem chybí už jenom druhé místo, a na adresu vítězství nezbývá než dodat ono nostalgické „no bylo už načase, po těch letech“.
Daja Swito
To se to hezky bilancuje, z pohledu fotografa a kameramana.
Vlastně taky z pohledu majitele, to je fakt:o)
Dosud poslední start Flying Fina :o)