Ale vraťme se ke „ztracené“ Šárce.
Chudák si svou distanční premiéru vyloženě užila. Lucido novopečenou jezdkyni zcela ignoroval, navíc Šárka v přívalech deště několikrát zabloudila. Usilovné pátrání po značkách jí značně zkomplikovaly kousky záchodového papíru, které kdosi z neznámých důvodů rozvěsil po okolních stromech, a které ji jakožto falešná stopa zavedly o další kilometry dál, bohužel mimo trasu.
Krize nastala u jedné z vísek, kůň se Šárce definitivně zasekl. Nečinilo mu problém klidně hodinu couvat, pokud usoudil, že dopředu v žádném případě: no věčná škoda, že Šárku nenapadlo zkusit otočit ho zadkem k cíli a doťapkat na couváka:o). Každopádně čím více se ho pokoušela rozpohybovat, tím více se paličák Lucido vzpíral. Šárka z něho seskočila, aby se záhy přesvědčila, že metoda cukru je ve své podstatě o ničem, i travičku mu nabízela, přemlouvala ho... Leč zbytečně. Zkoušela do něj bušit, tahat ho, dokonce ho i tlačila, ale kůň nic. Pracně ho dostrkala o kilometr dál, a jelikož se už stmívalo, přemýšlela, do kterého křoví valacha zapíchne a na kterém posedu sama přespí. Neměla totiž ponětí, kde jsou.
Jaké však bylo její překvapení, když za rohem zjistila, že tamější stezka vede k jejich farmě. Bohužel Lucido její nadšení nesdílel, a když mu tři kroky trvaly další půlhodinu, rozhodla se Šárka rázně jednat. Přivede sem ještě jednoho koně a snad se pak Lucido uráčí pochodovat domů.
Na pastvinách pracně odlovila Berušku. Žádný med, kobyle se evidentně nikam nechtělo. Uřícená a zoufalá Šárka poté na ohlávce přitáhla Berušku na místo činu... a Lucido nikde. Několik vteřin užaslého šoku („jak se ten mezek sakra odvázal?“) pochopitelně znamenalo zkázu: než milá Šárka zjistila, že kůň se sprostě a bídácky skrývá za stromem, vylétl z opačného křoví ptáček, který k smrti vyděsil Berušku. Než se Šárka vzpamatovala, pádila kobyla pryč. Kdo by v takové situaci nepropadl nejhlubší depresi?
Šárce se navrátit Lucida do ohrady podařilo, protože valach se po Beruščině úprku proměnil v tryskající bestii. Hurá, kůň je doma, ale tím Šárčino dobrodružství zdaleka nekončilo.
V touze po klidu a pokoji (a po zjištění, že Beruška je ve svém vyblázněném stavu absolutně nechytitelná) se Šárka rozhodla v karavanu převléct do čehokoliv, co jen náznakem vypadalo jako „suché“. Třeba se mezitím rozdováděná Beruška uklidní. A to byl definitivní kámen úrazu: v osudném přívěsu se totiž milá Šárka ZABOUCHLA a nemohla ven.
Beruška se mezitím venku opravdu uklidnila, když už tedy z honičky sešlo, a pochodovala si to vesele kolem karavanu. Vydala se na silnici, kde ji takto promenádující se objevila distanční hlídka (hledači zbloudilců) a vrátili ji do její ohrady (prý „asi zdrhla, sviňa“). Šárka určitě trhla v bušení na stěnu přívěsu světový rekord, ale její volání o pomoc nebylo vyslyšeno. Kladného výsledku se dočkala až o několik hodin později, když ji neplánovaně objevila Vitana.
Pointa? Do soutěže nepatří koně nejen neupravení, ale i nepřipravení. A jezdci taky. Muhehe.
Daja Swito
s Bobánkovo bramborovou medailí:o)
PS: jestli vám vrtají hlavou mobily, tak tehdy jsem ho vlastnila pouze já…:o)
návrat na domovskou stránku ZDE
Lucido (Šárka)______________ Bobánek (Iva)_______________Gája (Pavlína)